Člověk za svůj život potká řadu lidí a setkává se s nimi, aniž by znal všechny stránky jejich složité osobnosti.
V souvislosti s odstoupením ministra školství Petra Gazdíka se objevily úvahy o začátku nové politické kultury. Po všeobecně známém výroku bývalého premiéra "neodstúpim, je to kampáň" to tak může vypadat, ale já si to nemyslím. Petr Gazdík udělal jen to, co udělat musel, pokud nechtěl úplně zdiskreditovat sebe i své hnutí.
K té nové politické kultuře: Už v roce 1997 odstoupil tehdejší ministr spravedlnosti České republiky Jan Kalvoda proto, že ač magistr, neoprávněně užíval titulu doktor práv. Popravdě řečeno, nejsem si vůbec jist, zda ten titul požíval přímo on, nebo se tak jen bez opravy nechal oslovovat. Z funkce odstoupil okamžitě, bez vytáček. Dodnes jej tak trochu podezírám, že tu kauzu vyvolal sám, protože už jej nebavilo být členem vlády. Dnes je úspěšným advokátem, jeho posledním vítězstvím je vyhraná několikamiliardová arbitráž, v níž zastupuje podnikatele Šťávu v kauze Diag Human.
Ale zpět k Petru Gazdíkovi. Člověk za svůj život potká řadu lidí a setkává se s nimi, aniž by znal všechny stránky jejich složité osobnosti. Opravdu nevím, zda se dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání, ale jeho váhavé a několikrát v průběhu krátkého času měněné vysvětlování svých schůzek a rozhovorů přinejmenším vyvolává pochybnosti. A proto je jeho odchod zcela namístě.
