Evoluce věčně živá

Miluju ovoce angreštem a borůvkami počínaje a vlašskými ořechy a zelenými jablky nekonče. Na první pohled by se mohlo zdát, že jako obyvatel Prahy jsem odkázán na jeho nákup v obchodech nebo u stánkařů, ale já si většinu ovoce nasbírám sám, a to z největší části přímo v Praze.

Bydlím nedaleko Prokopského údolí, které je dnes přírodní rezervací, ale v minulosti tu byla řada dnes již opuštěných usedlostí a zůstává tu stále hodně ovocných stromů. A tak na svých toulkách mám už od června stále co sbírat nejméně do konce roku.

Moje sezóna ale začíná už brzy na jaře. Pozoruji, kde co kvete, a odhaduji, kde, kdy a jaká bude úroda. Letos to zpočátku vypadalo velmi slibně. Jaro začalo vysokými teplotami a podle množství květů to vypadalo na mimořádně velkou úrodu. Už 10. března jsem v Praze fotil plně rozkvetlou meruňku. Jenže s příchodem astronomického jara přišlo pár mrazivých dnů a borůvky, meruňky a vlašské ořechy na to krutě doplatily, stejně jako my, až na ně dostaneme chuť. Po skončení mrazů jsem na procházkách pozoroval tu spoušť, které se ty rostliny nedokážou bránit.

Ostružiny nebo káva tu vlastnost mají. Rozkvétají postupně, a tak jim jakkoliv pozdní a nečekaný mráz uškodí jen nepatrně. Ale většina ovoce vykvete najednou a pokud květy nebo čerstvě vzniklé plody spálí mráz, je po úrodě.

Když jsem u Máchova jezera prohlížel borůvky, bylo jasné, že ze slibné úrody nebude letos nic. Když jsem se vracel kolem meruňky a zblízka pozoroval, jak dopadla ona, zjistil jsem, že mezi zahnědlými mrtvými květy doslova září jeden, který tu kalamitu přestál. Zjevně musel vykvést výrazně později. Bral jsem to jako zajímavou náhodu, snad hříčku osudu, která ten jediný kvítek zachránila před všeobecnou zkázou.

Pustil jsem to z hlavy, ale včera mě v Praze cesta zavedla k té meruňce, kterou jsem čerstvě rozkvetlou fotil začátkem března a s úžasem jsem zjistil, že vysoko v její koruně jsou dva dozrávající plody.

Ten strom je opravdu velký, vždycky si na něm těch meruněk užiju dost, přestože je veřejně přístupný, ale i ty dva plody jsou pro mě takovým malým zázrakem. Tak nevím, jestli je to první evoluční krůček k řešení problému pozdních mrazů v období rychlého nástupu vysokých teplot na jaře, nebo čirá náhoda, ale možná by pěstitelé mohli vyšlechtit odrůdu, která by rozkvétala postupně jako ty ostružiny a trochu té evoluci pomoci.