Přísloví říká, že je lepší dvakrát vyhořet než se jednou stěhovat. Stěhoval jsem se sice několikrát, ale to první jsem naštěstí nezažil, takže nevím, jestli to platí všeobecně, nebo jenom ve zvláštních případech.
Na tohle stěhování nikdy nezapomenu. Bylo to právě v době velkých povodní v roce 2002 a já jsem se stěhoval na místo, které svou polohou zcela vylučovalo, že by se mohlo ocitnout pod vodou. Už jeho název Suchý vršek naznačoval, že pokud tu někdy byl problém s vodou, týkal se spíše nedostatku než přebytku. A navíc, ze sedmého patra, ve kterém byl můj nový byt, byl nádherný výhled do Prokopského údolí, do kterého jsem to měl přibližně stejně blízko jako na stanici metra na druhé straně domu. Pohledem člověka, který rád střídá ruch velkoměsta s klidem v přírodě ideální místo k bydlení.
Ale, jak už to bývá, každá mince má dvě strany a to lepší si člověk musí zasloužit. Stěhování bylo úmorné. Snad o co dříve jsem ráno začal, o to později jsem večer končil a měl jsem toho opravdu dost. Ale ze vstupních dveří se na mě šklebila prázdná díra po vchodovém zámku. Tak jsme se dohodli z předchozím nájemníkem a já jsem do ní měl připraven i bezpečnostní zámek. Jenže jsem přehlédl jeden detail. Dveře byly pravé a zámek levý.
Předělat pravé vchodové dveře na levé sice dá dost práce, ale se zámkem je to celkem snadné. Ale já už jsem byl unavený tak, že se mi nechtělo ani myslet, natož něco předělávat. Dám tam ten zámek tak, jak je a zítra to předělám.
A tak jsem zámek namontoval do dveří obráceně, tedy pevnou koulí dovnitř a klikou ven. Když mám klíče, otevřu si i tak a tu jednu noc to snad přežiju. S úlevou jsem zabouchl dveře a zevnitř zasunul klíč a pro jistotu zkusil zamknout a odemknout. Jenže klíč se v zámku ani nepohnul. Ten otvor nebyl pro ten zámek dostatečně vydlabaný. Někde bylo nějaké pnutí, které nebylo patrné, dokud byly dveře otevřené, ale když jsem je zavřel, projevilo se naplno.
Co teď? Venku bylo sice ještě světlo, protože bylo léto, ale komu mám v téhle pokročilé hodině volat? Mám si zavolat zámečníka jen na to, aby zmáčkl kliku? Být to v přízemí nebo v prvním patře, dalo by se vyskočit ven a dveře si otevřít, ale z okna v sedmém patře nevyskočím jinak než naposled. Díval jsem se z toho okna a přemýšlel, jestli mám ulehnout k spánku v bytě nedobytném zevnitř, ale na zmáčknutí kliky přístupném zvenčí, když jsem na chodníku pode mnou zpozoroval, že se odněkud vrací jediný člověk, kterého jsem zatím v tom domě znal. To přes něj jsem se vlastně k tomu bytu dostal, takže jsem na něj měl i telefon.
Když jsem mu vysvětlil, že po něm chci jenom, aby mi přišel zvenčí otevřít dveře do mého bytu, které já si neumím otevřít zevnitř, ze začátku si myslel, že si z něj dělám legraci, ale protože to pro něj znamenalo jen vyjet o dvě patra výš než obvykle, nakonec přišel a onen toužebně očekávaný úkon vykonal. A ze mne mezitím spadla únava a ten zámek jsem předělal. Nezabralo to ani tolik času jako to čekání za záchranu. A tak jsem se slavně a nezapomenutelně uvedl na nové adrese.
