Meziroční růst hrubého domácího produktu (HDP) je všeobecně používán jako kritérium výkonnosti ekonomiky, aniž by se hodnotilo, z jaké výchozí hodnoty k růstu došlo. A současná hodnota domácího bohatství se nebere v úvahu vůbec. Takže země, která dokázala zvýšit svůj HDP ze sta na 112 jednotek, je obdivována jako ekonomický tygr, jiná, která svůj výkon zvýšila z deseti tisíc o devadesát stejných jednotek, vyvolává vrásky na tvářích ekonomů a zoufalé pokusy o oživení slabého růstu HDP. Jak se tedy dostat z kategorie těch druhých do kategorie první?
HDP je celková hodnota zboží a služeb vytvořených na území státu za rok. Výdajovou metodou se vypočítává jako součet spotřeby domácností, vládních výdajů, investičních výdajů a rozdílu mezi vývozem a dovozem. Jak tedy zajistit stálý růst HDP?
Spotřebu domácností zvýšíme snadno. Chce to jen opravdu důsledně sledovat módní trendy. Nevěřte tomu, že dnešní móda je tolerantní a nosit se dá téměř cokoli. Uvědomte si, že existuje bdělá módní policie. Sledujte proto výkladní skříně a okamžitě kupujte všechno, co ve vlastní skříni ještě nemáte. Že se v tom třeba nebudete cítit pohodlně? Ale to přece nevadí, váš nákup stačí, nosit to přece nemusíte. Klidně si pro potlačení stresu z unáhlené koupě nebo jen tak pro radost kupte něco jiného.
Máte-li zahrádku, nepracujte na ní a úrodu nesklízejte vlastníma rukama. Objednejte si firmu, ta to jistě zvládne lépe. A ne aby vás napadlo sklizenou úrodu uskladnit na zimu, nebo ji dokonce začít konzumovat! Od čeho máme farmářské trhy? Když tam svou úrodu prodáte a kupujícím vystavíte řádné daňové účetní doklady, nemůže se stát, že by tyto transakce unikly pozornému oku statistika, a HDP opět poposkočí. Pro vaši vlastní spotřebu si samozřejmě všechno nakoupíte od těch, kteří se k této výzvě připojí taky. Podpoříte tak i pronajímatele ploch, dopravce, hlídače, uklízeče a kdovíkoho ještě. Odborně se tomu prý říká multiplikační efekt.
Pokud zahrádku nemáte, nevěšte hlavu, nic není ztraceno. Můžete přispět alespoň tím, že veškeré domácí práce svěříte sousedům nebo známým a vy sami se stanete řádně registrovanými pomocníky v jejich domácnostech. Vše musí být samozřejmě vždy podloženo pečlivou evidencí a účetními doklady.
Velké možnosti máte, pokud bydlíte ve vlastním. Možná nosím dříví do lesa, ale víte, že existuje takzvané imputované nájemné, což jsou peníze, které fiktivně platíte sami sobě v roli nájemníka coby plátce a vlastníka jako příjemce? A pozor, tato položka tvoří skoro jedenáct procent spotřebního koše domácností, což po přepočtu dělá okolo šesti procent HDP. Stačí se dohodnout na přiměřeném meziročním růstu imputovaného nájemného a růst HDP je bezbolestně zaručen. Prodělat nemůžete – ty peníze jste stejně nikdy neviděli, ani neuvidíte.
Pryč s nevšímavostí až lhostejností v sousedských vztazích! Čile podávejte trestní oznámení, suďte se a odvolávejte. Pravda, soudci nejsou placeni podle počtu stání nebo vynesených rozsudků, ale abyste se vyznali ve spletité houštině právních předpisů, budete potřebovat advokáta, možná i dva nebo více. Ti jsou placeni od hodiny, a to zpravidla i započaté, takže opravdu zkušený advokát dokáže za běžnou hodinu inkasovat i čtyřikrát. A to už se přece musí někde projevit!
Sousedé jsou dobrou inspirací i jinak. Koupí-li si nové auto, není důvod je nepřekonat ještě lepším modelem. Je pravda, že zvýšená poptávka může vyhnat ceny nahoru a HDP se pak „očistí“ o inflaci, tj. sníží. A při zvlášť vydařených sousedských dostizích nemusí stačit domácí výrobci a vy sáhnete po zboží z dovozu, který HDP také snižuje. Ale jednak obě snížení budou jistě menší než zvýšení poptávky, které je vyvolalo, druhak můžete touto formou podpořit vám sympatickou spřátelenou zemi, která určitě zvýšení svého HDP uvítá, zvlášť pokud je to země evropská.
Aby naše úsilí mělo celonárodní charakter, obracím se i na naše přizpůsobivé spoluobčany: Všimli jste si, kolik je ještě stále kovových poklopů na šachtách kanalizace, okapů z mědi i jiných kovů na budovách nebo elektrických vedení k různým signálním a zabezpečovacím zařízením? Je sice pravda, že ve sběrnách surovin za ně dostanete jen nepatrný zlomek jejich skutečné ceny, ale jejich původní majitel to při opravě zacáluje v plné výši.
A stranou všeobecného úsilí by neměla zůstat ani vláda. Podíl její spotřeby na HDP je sice jenom něco přes jednadvacet a půl procenta (kde jsou ty smutné časy, kdy to bylo hluboko pod deset), ale když ji nebudeme obtěžovat svými požadavky na průhlednost zakázek nebo dokonce lichým podezíráním z korupce, může svou spotřebu zvýšit třeba o padesát procent, což by samo o sobě naší zemi přineslo úctyhodný dvouciferný růst HDP a pověst ekonomického tygra. Úvahy o hrozbě zadlužení potlačíme. Z dřívějších vyjádření některých premiérů přece dobře víme, že zadlužení státu je přece něco úplně jiného než zadlužení vaše a navíc - zdroje tu jsou.
Kdyby i tato možnost selhala, je tu ještě možnost poslední, a tou jsou přírodní pohromy a katastrofy. Zatím není znám případ, že by po těchto událostech nedošlo k oživení ekonomiky způsobenému nutnou obnovou země. Proto je třeba přírodní katastrofy vítat, zamilovat si je a dělat všechno pro to, aby se jim u nás líbilo a často a rády přicházely.
Pokud máte pocit, že při poctivém dodržování tohoto scénáře nezbohatnete, máte úplnou pravdu. Ale o to tady přece vůbec nejde. Důležitý je přece ten růst…
PS: Máte-li dojem, že přírodní katastrofy neovlivníte, nabízím vám krátký příběh:
Šaman jednoho kmene z oblasti Sahelu se vydal na dalekou cestu do Evropy. Když se ho po jeho návratu ptali, co na něj v Evropě nejvíc zapůsobilo, zavzpomínal:
„Jednoho dne k večeru mě hostitelé pozvali na velké shromáždění svého kmene. Uprostřed obrovského davu přítomných byl velký travnatý obdélník ohraničený a rozdělený na polovinu bílými čarami a s velkým kruhem uprostřed. Najednou na ten obdélník přiběhlo 25 lidí. Deset jich bylo v červeném oblečení, deset v modrém, tři byli v černém. Na oblečení posledních dvou už si nevzpomenu, ale překvapilo mě, že měli rukavice, i když bylo docela teplo. Pak se ti muži v červeném rozmístili na jedné polovině obdélníku, ti v modrém zrcadlově a čelem proti nim na druhé polovině a ti s rukavicemi odběhli každý na jednu kratší stranu obdélníku a postavili se do bílé klece s velkým vchodem přes celou její přední stranu a s řídkou sítí na všech ostatních stranách. Pak jeden z těch mužů v černém položil na místo, které bylo společným středem kruhu i obdélníku, černobílou kouli a zapískal. Všichni muži se začali pohybovat a různě posunovat tu černobílou kouli a současně začal obrovský liják, který nepřestal, dokud všichni ti muži zase neodběhli.“
PPS: Možná vám předchozí historka připomíná nepovedený dětský vtip. Tak vás zkusím přesvědčit jinak:
V sobotních Lidových novinách píše Josef Klíma o videu, které koluje po internetu a tvrdí se v něm, že Američani už od války ve Vietnamu umějí ovlivňovat počasí. Prý tenkrát dokázali protáhnout monzunové deště o padesát dnů. On tuto údajnou fámu vyvrací a jako důkaz bere skutečnost, že v takovém případě by přece Američani zabránili zničujícím tornádům a záplavám, které Spojené státy v posledních letech postihly. Já bych s tím důkazem zacházel opatrně. I Spojené státy přece potřebují růst svého HDP…
