Pravil Karel Hanzelka, tiskový mluvčí Agrofertu v reakci na připravované změny v dotační politice Evropské unie. Do kamene tesat ta slova!
Samozřejmě jen za předpokladu, že na to bude poskytnuta dotace nebo grant. Sice makáme, lidi, ale ani kuře nehrabe zadarmo.
A stejně by mě zajímalo, jak tedy v představách tiskového mluvčího Hanzelky takový zisk vzniká. Až dosud jsem měl dojem, že se jedná o rozdíl mezi výnosy (tedy zjednodušeně tržbami za prodané zboží nebo služby) a náklady vynaloženými na jejich dosažení.
Pokud tedy někdo dostane dotaci, chtě nechtě buď zvyšuje svůj zisk, nebo zčásti či úplně kompenzuje ztrátu.
To je důvodem, proč dotace křiví trh; kdo ji dostane, nemusí přemýšlet o tom, jak zlepšit výrobu, nebo může své zboží prodat za nižší cenu, než konkurence, která na dotaci nedosáhla.
Zdánlivě tedy na dotacích může vydělat i zákazník – dotované zboží může koupit levněji. Tak jednoduché to ale není. To on tu dotaci zaplatil z vlastní kapsy, svými daněmi. Těmi se každý z nás podílí na úhradě nákladů na výrobu zboží, které jsme si neobjednali, ale jehož výrobce dotaci čerpal.
Dotace tedy není ničím pozitivním, protože svou existencí udržuje svět v minulosti, a proto by se s nimi, když už to musí být, mělo šetřit jako šafránem.
Třeba jimi podpořit rozjezd nových malých firem, za kterými nestojí finančně silné mateřské společnosti, a kterým může kompenzovat počáteční výdaje, zhusta vynakládané jenom kvůli zduřelé byrokracii státu. Dnes, kdy mnozí hledají sociální jistoty a do žádných rizik se příliš nehrnou, to může podnikání podpořit.
Ale i na tomto poli má Agrofert své zkušenosti. To se z mamutího koncernu vyčlení nějaké menší hnízdo, které požádá o dotaci, přestože žádné nejistoty tady nehrozí ani náhodou. Pár let předstírá pokus o samostatný let, ale pak se, zcela v souladu s nejlepším nápadem a dlouhodobým plánem, to malé, ale dotací obohacené ptáče vrací zpět do mateřského hnízda.
Nic nebylo ukradeno (ale přesto to bylo po nějakých tanečcích vráceno), lidi tu mají práci, ale přesto se najdou šťouralové, kteří mají pocit, že dotace na rozjezd malých firem mají dostávat jenom ti, kteří skutečně trnou v nejistotě, zda se jim to podaří, a nemají za zády velký koncern, který nějaké to jejich šlápnutí vedle hravě uhrábne. Ti lidi jsou dnes strašně nevděční a závistiví.
