Ke stržení laviny někdy stačí mávnutí motýlích křídel. Práce s lidmi je často chůzí po tenkém ledě, a pokud jsou to děti, je ten led ještě tenčí.
Když jsem četl první článek bloggera Josefa Nožičky o návrhu zastupitelstva Prahy 8 navrhlo odvolat pana Korandu z funkce ředitele školy za to, že dal pohlavek drzému žákovi, a to přesto, že se písemně omluvil jeho matce a za svůj přestupek zaplatil pokutu, bral jsem to jako naprosto nepřiměřený trest za chybu, kterou udělal, když neudržel nervy na uzdě při drzosti žáka jeho školy.
Jistě, dávat pohlavky dětem není prvek výchovy, ale chyba jako důsledek ujetí nervů, které v tomto případě bylo vyprovokováno drzostí žáka. Ale pokud někdo říká, že jemu se nikdy nic podobného nestalo, nedá se vyloučit, že je těžký flegmatik nebo má potíže s pamětí. V dnešní škole plné žáků se zduřelým pocitem vlastních práv a velmi liknavým přístupem k plnění alespoň základních povinností práce učitele jen stěží připomíná procházku růžovou zahradou. Nejeden pedagog by možná tuto práci rád vyměnil za mnohem klidnější profesi krotitele tygrů. To, že v takovém prostředí občas někomu ujedou nervy, jistě není tak neobvyklá věc, jak by se mohlo zdát z reakce nejen matky žáka, ale i zastupitelů Prahy 8.
Ale další článek Josefa Nožičky na obhajobu nešťastného pedagoga obsahoval přesnější popis incidentu. Z něj vyplynulo, že pan ředitel předstoupil před třídu se slovy: „Chováte se jak blbci,“ na niž žák reagoval slovy: „Od tebe to sedí.“ A tak si myslím, že vyprovokovaným byl ve skutečnosti žák. A opět platí, že to byla chyba, tentokrát od žáka, který by neměl řediteli tykat ani snižovat jeho důstojnost. Ale zase jen chyba, jakých se občas dopustí každý. Žák jenom zasmečoval z nahrávky, kterou mu poskytl ředitel. Bylo to drzé, bylo to zbrklé, ale zkušený pedagog s šestatřicetiletou praxí mohl přinejmenším předpokládat, že alespoň někdo z těch nejdrzejších nějak podobně reagovat bude.
Je tedy otázka, zda ředitel Koranda skutečně chtěl některého žáka svou poznámkou vyprovokovat, nebo jen nezvládl akci, kterou sám zahájil. V obou případech však stejně jednal na zkušeného učitele poněkud neuváženě. Hrozba odvoláním sice byla podle mého názoru příliš tvrdým trestem a sám si myslím, že pokuta, kterou dostal, byla dostatečná. Je ovšem pravda, že tím, že celý případ byl až nepřiměřeně rozmazán tiskem, a tím vešel ve všeobecnou známost, byla by autorita pana ředitele Korandy natolik otřesena, že naprosto chápu jeho rezignaci a považuji za své štěstí, že moje chyby vidí jen mé bezprostřední okolí.
