zeptali se jako vždycky u polévky naši zahraniční kolegové při své pravidelné návštěvě. „Čeká nás první přímá volba prezidenta,“ povídám. Prý jestli máme nějakýho zajímavýho kandidáta. Inu, máme!
Ptali se na zajímavýho? Ptali! Tak jsem jim pověděla o profesoru Franzovi. Říkala jsem jim o jeho právnickém vzdělání, pedagogické činnosti na AMU a všeobecné oblíbenosti mezi studenty, o samizdatu, o jeho dřívější odvážné snaze zkultivovat a umírnit českou extrémní pravici, o jeho umělecké tvorbě, šesti Alfrédech Radocích...
Kolegové povídají: „Tak to zní dobře, ne? Budeš ho volit?“
„No já nevím, on je takovej zvláštní… má hodně tetování. Ale HODNĚ.“
„To snad nevadí, ne? Prosimtě, na vzhledu přece nezáleží!“
Když jsme se vrátili z oběda, vygůglila jsem Vladimíra Franze a ukázala ho našim cifršpiónům. Začali se strašně smát. Ale strašně. „Odvoláváme, na vzhledu ZÁLEŽÍ!“ Obzvláště německý kolega si to užil – prý už vidí pana Franze, jak v Bayreuthu sedí s Angelou Merkelovou v čestné lóži na zahájení Wagnerovských hudebních slavností. Povídám mu: "No to je právě vono. Vyjímal by se tam jak eskymák na Sahaře, přitom ale vážnou muziku sám skládá a přednáší..."
V dobrém rozmaru začali pánové polemizovat, zda bych Franze volit měla nebo ne. Prý by stačil dobrej maskér, nebo se smířit s tím, že prezident má barvu šmouly. Prý bych se neměla nechat ovlivnit předsudky a hledět radši na osobnost. To se jim to plácá, když se jich to netýká! Nemusí řešit, že by volili někoho, kdo to má v hlavě srovnaný, ale bohužel vypadá jako Fantomas. A kandidáti, co vypadají normálně, zas jako Fantomas přemýšlejí... A pak si vyberte!
Ale jednou poznámkou mě fakt pobavili:
„Hele, Američani mají prvního černýho prezidenta, ale vy můžete mít prvního MODRÝHO!!“ :D
