Dům je revír jako každej jinej a proto se v něm vyskytuje škodná. Nějaká ta bábrle, co bez strkání nosu do vašeho soukromí nedokáže žít, se najde všude. Na velikosti nezáleží. (Myslím velikosti revíru.)
"Ať se propadnu do západního Německa, velebnosti, jestli to nejni pravda!"
Nejdřív jsem žila v domku o čtyřech bytech – při tak malý koncentraci žen (4 ks) jste pod dokonalým drobnohledem. Klepavá sousedka, nemaje dostatek materiálu, tak napře veškerou pozornost na vás. Tenkrát jsme tam byly dvě mladý holky versus dvě důchodkyně. Zdálo by se, že jde o celkem vyrovnanej zápas, ale zdání klame.
Jejich systém hlídek byl tak vymakanej, že hradní stráž proti nim vypadala jak parta ospalejch amatérů. Vejít do domu a nepotkat ani jednu z nich bylo prakticky nemožný. Délka našich sukní i pánský návštěvy nikdy nezůstaly bez šťavnatého komentáře. Pomsta byla sladká i po letech – když byly synkovi mé kolegyně z Junior týmu tři roky, koupila mu plastovou tříkolku, na které se šíleným rachotem objížděl po zámkové dlažbě celej barák kolem dokola a způsoboval Senior týmu vážnou nervovou újmu. Bavilo ho to klidně celý nedělní odpoledne, zlatíčko jedno!
Dnes bydlím v paneláku o dvaceti bytech. Na větším hřišti nejste sice pod takovým mikroskopem, ale zas se ve vyšší koncentraci žen může najít zákeřnější exemplář. Já měla peška hned od nastěhování. Paní, no, říkejme jí třeba Vostrá, byla mou přímou sousedkou od vedle. Její terorizování okolí patřilo k tradičnímu koloritu a kolovaly o něm hrůzostrašné legendy.
Samozřejmě, že jsem to nejdřív zkoušela mírově. Já bláhová! Mlácení do dveří holí, provokování psa, pomluvy, vulgární nadávky a podobné špeky mě hodně rychle naučily, že tahle dáma je silnej kalibr a po dobrým to s ní nepůjde. Nasadila jsem tedy taktiku zdvořilého protiúderu. Naše typická konverzace, například když jsem myla okna, probíhala následovně: „Kéž bys chtěla vypadnout z okna a zabít se, ty fuchtle našminkovaná!“ „Až po vás, paní Vostrá, až po vás.“
Jednoho dne si tuto dámu odnesl čert. Naší ulicí se roznesl klid a mír, který vydržel... no, skoro čtrnáct dní! A pak se nám pomalinku, polehounku začala profilovat nová paní Vostrá...
S tím prostě nic nenaděláte, asi je to nějakej přírodní zákon, že v každým revíru běhá nějaká ta škodná. Dobrou zprávou je, že ti pohodoví sousedé převažují. Zatím. Protože kdo ví, jak Vostrý budem na starý kolena my... ;)
