Schválně: Co vás napadne jako první, když uslyšíte slovo Jáchymov?

Lázně? Lágr? Lyžovačka? Dolar? Stříbrné doly? A nebo vás nenapadne nic? Jestli nic, vůbec se nedivím, tohle město je totiž FAKT DIVNÝ...

Co to s tím Jáchymovem je?! To město je zakletý jak šípková Růženka, která jednoho dne usnula, ale nikdo ji jaksi neprobudil a tak tam chátrá a zarůstá. Přitom pozor, Jáchymov není jen tak nějaká nula - tohle město dalo světu dolar! V šestnáctém století se tam razil stříbrňák Joachimsthaler, později zkráceno na Thaler, který byl tak stabilním platidlem, že jím koloniální mocnosti vyplácely své úředníky v Severní Americe a už nám tam, Thalerek dolárek, zdomácněl. Už jen na takovéhle maličkosti by jiné město roztočilo byznys, kde by se thalery sypaly o 106! Ale Jáchymov je prostě jinej...

Jáchymov moje pocity vždycky posadí na obří houpačku. Je to malebné údolní městečko plné krásných miniaturních domů, které se doslova rozpadají před očima. Jejich středem vede zbrusu nová silnice, která jako by sama vybízela k tomu, co zpravidla každý udělá: Profrčet bez zastavení.

Dívám se z auta na hrdé symboly hornictví a těžby stříbra a nemůže mi to nepřipomenout komunistický lágr, kde političtí vězni těžili uran. Představa toho utrpení a zmařených životů spolu s obrázky hrdých středověkých permoníků míchá mými pocity jako šejkr.

Jáchymov jsou mimo jiné taky lázně. Doména: Léčba radonovou vodou, hlavní sanatorium se jmenuje Radium Palace. Připomíná mi to poťouchlou radu našeho pana technologa na můj problém, jak se zbavit statické elektřiny, která mi eroticky lepí sukni na stehna: „Měla by sis stoupnout na chvíli do jaderného reaktoru, to by ti pomohlo.“ Já vím, že z radonové vody mi oči fosforeskovat nezačnou, ale stejně, moc romantické lázeňské vize ve mně tyhle informace nevzbuzují… Přitom je to v rámci Evropy velká vzácnost a bude to možná mnohem příjemnější, než naše karlovarské srkání horký slaný minerálky, fujtajxl!

Ale i radonovým zbabělcům jako já má Jáchymov co nabídnout. Hlavně v zimě! Kousek od města je dolní stanice sedačkové lanovky na Klínovec – proč se škrábat s autem až nahoru na horu, když  parkovné i občerstvení vyjde podstatně levněji dole...? Jáchymov je obklopen sjezdovkami a i běžkaři se můžou z Jáchymova odpíchnout na spousty zajímavých běžeckých tras. A když sníh začne tát, dá se tam jet podívat na jarní potok se soustavou mlýnků a užít si pravý balzám na nervy. V Jáchymově může být i krásně, ale je tam taky nějak divně...

Už chápete, proč se mnou Jáchymov tak zmítá? To město prožilo období velké slávy, ale taky dostalo svou porci pekelného osudu. A to všechno je tam na každém kroku vidět. Procházím Jáchymovem a připadám si jak na bláznivé cestě časem. Podle téhle fasády jsem jasně v Sudetech. Zajdu za roh a už slyším cinkat kladívka středověkých stříbrotepců. O pár kroků dál na mě syrovým páchnoucím dechem dýchnou padesátá léta, ale stačí projít park a octnu se na malebné lázeňské promenádě. Přejdu na druhý chodník, aby na mě nespadla omítka, a vrazím do moderní cedule Ski Resort Klínovec. A ty mraky Vietnamců, ty to jaksi nepřizdobí...

Jáchymov to zkrátka "všechno má", a přitom nemá nic. Fakt tomu nerozumím. Proto vyhlašuji akci: Až tamtudy někdy pojedete, zastavte. Dejte si tam kafe nebo procházku na protažení nohou – a pak mi napište. Napište mi, jaký pocit jste z Jáchymova měli, protože já v tom dodnes nemám jasno. Jezdila jsem tam s mámou a dědou už jako dítě a nejsem schopná nestranného soudu. Třeba rozlousknete, v čem to prokletí vězí! A jestli ne, tak dáme hlasovat, jestli Jáchymov přejmenujeme na Beznadějnice, Český Divnov nebo Zapomenutou Hůrku.

Těším se na vaše názory ;)