To se takhle partička lidí ohákne do černého, sejde se na zvláštním místě a vzývá elektronického Boha. Satanismus? Technopárty? Ale kdeže! Nás se není co bát, my jen Ještě Nemáme Dost!
Když mi bylo 15, vydala skupina Depeche Mode album Black Celebration a má hudební dušička, doposud modelovaná maminčinými jazzovými deskami a pošlapaná Kroky Františka Janečka, dostala silný elektr(on)ický šok!
Těch, kteří už čtvrt století tvrdí "I Just Can't Get Enough" (Ještě nemám dost), je spousta. A proto chodíme na konzíky jedné báječné kapely:
Depeche Mode Revival!
S revivaly je to vždycky kapku ošidné, nikdy nevíte, co z toho vyleze, ale tenhle ústecký DMR se neskutečně povedl! Když kluci spustí, nemáte pocit, že odpracovávají vaše vstupné - oni prostě jedou v DM tím nejlepším možným způsobem! Jasnou devizou je zpěvák. Nepotřebuje kopírovat image a charisma božského Davida Gahana - má své vlastní. Přičtěte k tomu hlas, kterým by Gahana mohl dabovat do češtiny, a bezchybnou angličtinu, a jestli jste depešák, už se vezete!
Jejich poslední vystoupení se konalo právě včera. Bylo skvěle umístěné: odehrálo se na hradě Loket ze 13.století. Black Celebration ve středověkých kulisách! DEPECHE MODE NA HRAD!
Pánové odvedli dobrou práci a publikum z toho dočasně zešílelo. Fanoušci DM(R) jsou skvělí. Holt mají dlouholetou společnou vášeň! Obzvláště ráda bych pochválila spolužáka ze střední Vencu Plachého, kterého jsem potkala po 21 letech, který stále není plachý, trsal jako ďábel a znal všechny texty. Díky tobě mi zas bylo patnáct, Venco, díky!
Dodnes si pamatuju, jak jsme s kamarádkami chodily na diskotéku v černých rádiovkách, u kterých jsme ustřihly čudlík, abychom měly tu správnou image. Dnes už nechodím v černé, vypadala bych nejspíš jako EMO-senior. Ale jinak jsem navždy jejich - DM i DMR!
Personal Jesus loves me! :)
