Všimli jste si toho? Tak například: Sedím u počítače a z gauče se ozve „Chrrr....CHRRRRR...“ Usměju se a řeknu si „Ta moje fenka tak hezky spinká!“ Ale když spí nahlas chlap, to je něco úplně jinýho!
Hezkej pokus, Pepo!
Chrápání mýho psa mi připadá milý a nebudí mě, ale chrápání mužů mě vždycky přivádělo do stavu zoufalé zuřivosti. Většinou jsem to musela řešit ucpávkami a budíkem nastaveným na zvuk sirény, případně oddělenými ložnicemi navzdory velké lásce.
Podobná nevyváženost se koná při příchodu z nákupu domů. Jakmile postavím tašku na linku, už pod ní stojí pes a zvědavě civí. Podrbu ho za uchem a povídám: „Jdeš zkontrolovat, jestli jsem to nakoupila správně? Anó? Najdeme tam pro tebe dobrotu?“ To když se ve stejnou chvíli u linky vyskytne chlap, většinou si vyslechne „Tak snad aspoň počkej, až to vybalím, ne?“
Další do očí bijící příklad: Pejsánek tluče neomaleně miskou o zem, protože mu došla voda. Panička okamžitě vyskakuje od nejnapínavější scény erotického filmu, aby psíkovi dočerpala. Zkuste jen tak zlehka nadhodit, zda by vám cestou zpět nepřinesla z ledničky pivo. Jste okamžitě synem smrti!
A pak ty tamty partie. Chlapi se před námi ženskými nesmí dotknout svých kalhot kdekoliv mezi pasem a koleny, aniž by byli pokáráni, zato pes, provádějící akrobaticky intimní hygienu uprostřed zánovní krémové pohovky, bývá dokonce pochválen, jakej že je čistotnej šikulka!
Nedá se nic dělat, pánové, psi můžou, vy ne. Je to nelogické, kruté a nespravedlivé? JE! Ale to víte, život je pes není žádná sranda...
Chtěli byste, abychom vám to vysvětlily? No jo, jenže my samy nevíme, proč to tak je...
Znáte přeci to novodobé rčení:
Ženy a kočky postrádají logiku a chlapi a psi by si na to konečně měli zvyknout ;)
