U nás v domě vznikla SITUACE. Nehezká, nepříjemná, a navíc řešená tím nejhorším možným způsobem. A do toho vy, mí čtenáři, a je z toho docela varieté!
Foto blivné stopy
Jednoho dne se na naší domovní nástěnce objevila Á čtyřka hustě popsaná zjevně pod vlivem silných emocí, lající: „Vy prasata, tohle v tomhle domě nikdy nebylo zvykem, aby někdo někomu poblil okna, a ještě házíte kapesníky z oken, čuňata, to si uklidíte!“ Bez podpisu. Tenkrát jsem se tomu jen pousmála a v duchu si řekla „Hopla, někdo měl párty...“ a tím to pro mě zhaslo.
Jaký byl můj údiv, když mi asi o tři dny později přistál ve schránce anonymní dopis znění: „Poblité okno plus příslušenství umyje firma, vy uhradíte fakturu. Příště si blijte doma. V pátek jdu na policii.“ He? No nic, říkala jsem si, z okna jsem neblila, tak v pátek se uvidí.
V pátek se nic nedělo, ale o dalších pár dní později jsem potkala svou sousedku-vrstevnici. Říkala jsem jí o tom dopisu a ona povídá: “Jéžiš, ta Lilková je jak posedlá! Ona si umanula, žes to byla ty. Přitom jsem jí ukazovala na fasádě blivnou stopu, která jasně ukazuje, odkud kam to šlo. Vždyť ani nebydlíš NAD NÍ, žiješ tu 10 let v klidu a pohodě, tak já nevím, co jí přelítlo přes nos...“
I když jsem to tušila, stejně mě to překvapilo. Paní Lilková (jméno je smyšlené) není tak stará, aby byla má matka, ale důchodkyně už to asi je. Nikdy jsem s ní neměla nejmenší problém. Nechápu, nerozumím. Neřeším. Nad ní bydlí dost divoká mládež a stopa na fasádě mluví víc než srozumitelně, takže o tom, kdo má incident na svědomí, není moc sporu... Ačkoliv, nechci nikomu křivdit, nejsem žádnej Colombo.
Další díl našeho trávícího krimiseriálu se odehrál tento pátek. Ve schránce jsem našla dopis, již podepsaný paní Lilkovou, že náklady byly 1.000,-, splatné 2.5., tak že jí to mám hodit do schránky a ona mi pak hodí do schránky stvrzenku. Vše na radu právníka. Aha? Právník radí hodit hotovost do schránky? Tak takovýho právníka mám taky, doma ve skříni. „Máňa říkala, že to není směroplatný.“
A teď ten největší špek: Noc, kdy se celá ta trapná epizoda odehrála, byla 22.2. Noc, kterou jsem strávila s maminkou v Praze, protože jsem si přebírala těžítko, které jste mi vy, mí laskaví čtenáři, vyhlasovali. Fotky z blogu a zápis z knihy hostů v hotelu snad bude dostatečné alibi, ne?
Paní Lilková ze sebe dělá Milku, to je jisté. Díky vám, co jste mi dali hlas, ale i těm, kteří nehlasovali, ale svou přízní mě pohání v psaní dál, se naštěstí můžu jen smát a pocit křivdy krásně vyvažuje škodolibost (nezlobte se na mě pro ni, prosím). Prostě se docela těším, až přijde čas a já odhalím ten Royal Flush, co držím v ruce. Ten Royal Flush, který jste mi rozdali VY! Ještě jednou: Upřímné díky, ani jsem netušila, jak užitečné to může být ;)
Příběh zatím nemá závěr. Paní Lilková, dříve za každého počasí se vyskytující před naším barákem „na kus slova s kýmkoliv", se mi už dva měsíce důsledně vyhýbá. Když u ní zazvoním, abychom to probraly, nikdo není doma, čemuž nasvědčují i kradmé zvuky za dveřmi (ne, psa ani kočku paní Lilková nemá). Uvidíme, jak se to celé vyvine.
Každopádně už nyní lze říci, že na kritickou situaci v našem domě máte vy, mí čtenáři, jednoznačně pozitivní vliv. Ještě jednou díky ;)
