Málokterý téma rozdělí publikum tak vášnivě, jako fusekle v sandálech. Jedna strana má jako hlavní munici vkus, druhá opětuje palbu hygienou. A zakopanej pes je přitom jinde. V dětství. Zeptejte se Freuda!
No uznejte sami: Ohavné, ohavné, ohavné! :DDD
Když se procházíte po ulici, každých pár minut narazíte na jev, který by vás měl přímo praštit přes oči: Maminka tlačí kočárek s batoletem, které má na sobě klasickou výstroj – klobouček, tričko, šortky a SANDÁLKY A PONOŽTIČKY!
Ano, přátelé, za vše mohou naše matky! To ony nám odmalička ovlivňovaly vkus s důrazem na hygienu a pohodlí. Není proto divu, že si následky vlečeme celý život a za tento psychologický zásek se bijeme tak, že si občas málem rozvrátíme republiku.
Podíváme-li se na problém z tohoto nového úhlu, je jasné, že rozepře ohledně ponožek v sandálech jsou vlastně střety rodinných tradicionalistů s progresivními inovátory. Jádrem sporu pak nebývá vůbec ponožka v botě, ale přirozený vývoj lidstva, který se opírá stejnou měrou jak o průbojné dravé individuality schopné odhodit dětství i s jeho zvyky za hlavu, tak o pragmatické tvory se silným sklonem pokračovat v ověřených kvalitních postupech.
Tak to je má psychologická teorie o ponožkách v sandálech. To je slátanina, co?! A všechny ty hádky, zda ponožky do sandálů ano nebo ne, zrovna tak. Tak jako nechápete, jak jsem mohla vymyslet takovouhle krávovinu, já nedokážu pochopit, že tohle téma stojí za ty hádky.
Milujte se a množte se, a ponožky noste nebo nenoste, jak je libo a jak vám vaše nožky radí. Není to nic, co by ovlivnilo ekonomickou situaci státu, nemá to vliv na politický vývoj ve světě a chytřejší ani hloupější kvůli tomu politici taky nebudou. Prostě jde o kulový. Nebo ne? Není tu, prosím vás, nějakej opravdickej psychiatr? ;)
