- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kyselka 2010 - foto Martin Gross
Letos na Českém lvu to začalo a pak se to rozjelo jak expres: Byl v nás vyvolán dojem, že ošklivý italský podnikatel dostal kdysi dávno krásnou významnou památku a nechal ji ohavně zchátrat. Jenže ten příběh je trochu jiný a daleko, daleko starší.
Rozlišujme, prosím, průmyslový objekt stáčírny minerálních vod a bývalý lázeňský komplex ležící na druhé straně řeky Ohře. Už za minulého režimu v rukou Československých státních lázní byla Kyselka na okraji zájmu. Už tenkrát se tam hlavně stáčela minerálka a rekonstrukcí lázeňských budov se neobtěžoval nikdo. V posledních záchvěvech lázeňství si tam léčily dýchací potíže děti, ale polofunkční provlhlý komplex s vojenským újezdem za humny a východem přímo na silnici v údolí, kde se s železnou pravidelností ráno válí mlha, se pro tyhle účely neosvědčil, tak to tam lázně zabalily a nechaly to s jedním hlídačem přírodě napospas.
Tři roky po revoluci se Kyselka poprvé privatizovala. To už byly čtyři ze sedmi budov 15 let mimo provoz. Areál koupila německá společnost s megalomanským záměrem vybudovat tam kombinaci lázní a Las Vegas. Překvápko - sešlo z toho. O deset let později se vlastníkem objektů stal jakýsi Kazach. Ten měl sen o komorních luxusních lázních, ale skutečnost, že statik posoudil několik budov jako havarijních, zakázal vstup a doporučil částečnou demolici, asi udatnému kozákovi vzala vítr z plachet. Není se co divit, už touhle dobou to byl strašidelnej zámek.
Od roku 2006 vlastní zchátralý lázeňský komplex společnost C.T.S. – DUO, se kterou už dva roky italové z Karlovarských minerálních vod společně pracují na obnově aspoň tří zachránitelných budov - Mattoniho vily, Pavilonu Ottova pramene a Restaurace. Ale vleče se to. Ono zrekonstruovat takový objekt je trochu složitější, než vyměnit pár planěk na plotu, že...
Tak, a teď to nejlepší: Po Kyselce léta pes neštěkl. Je mi 40, žiju ve Varech a víte, kdy jsem byla naposledy v Kyselce? Je to jak v tom vtipu: Nejmíň patnáct let a předtím taky ani jednou. Už ani moje generace nezná Kyselku coby výletnickou destinaci. Většina obyvatel ČR o ní neměla do letošních Lvů ponětí, a je to sice smutné, ale logické, protože je to malá vesnička na konci jedné rozbité silničky, kde nic tu nic, a když chcete vidět lázeňskou historii, máte v Karlovarském kraji bohatě na výběr. Kyselka byla dlouhá léta ukradená jak veřejnosti, tak památkářům, vlastníkům českým, německým i kazašským, a jediný, kdo s tím v tichosti něco dělá, jsou ti, na které se teď řve nejvíc. A já je za to obdivuju, protože většina místních se shodne, že to nestojí za to. Smutné, ale na opravu a snahu oživit tradici už je pozdě.
Je mi z toho nanic. Umělci vytrhli něco z kontextu a pobláznili národ. Lidi si potřebujou na něco zanadávat - uděláme se hezký, dáme jim to! Teď se k nim přidali už i naši regionální politici. No jo, volby na spadnutí...
Je to absurdní, ale Kyselka se zřejmě dočká neuvěřitelně nákladné opravy. A až se tak stane, pojedu si tam udělat piknik, budu počítat, kolik turistů tam skutečně zabloudí a pak vám o tom napíšu. Ale nečekejte kdovíjakou složitou matematiku. Moc bych se divila, kdyby mi nestačily prsty na rukou. Krásným příkladem srovnání budiž Goethova vyhlídka z 19.století přímo v kopci nad Varama: Z centra jste tam pohodlnou procházkou za hodinku, na kole za 20 minut. Přesto je opuštěná a pomalu chátrá, protože to je pro lidi moc z ruky. Takže skutečně věřím, že se do Kyselky naleje nehorázná suma peněz a za 20 let budeme tam, kde jsme byli dnes. Kyselka bude chátrat a nikdo po ní ani nevzdechne. Chcete se vsadit? ;)
Další články autora |
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...