O2 aréna je ráj prošoupaných podrážek, okopaných kotníků a tekoucích nervů. Hru Honzo, vstávej tam hrajete i jako dospělí téměř nepřetržitě, ať vás to baví nebo ne. Vezmeme si to po pořádku:
Že by další O2 aréna? ;)))
Vstup: Jako prasátka na porážku se prošouráte mezi kovovými mantinely a dostanete se k rámům. Že to tam moc neodsejpá, to celkem chápu. Spíš mě překvapilo, že krotitel u vchodu chtěl vidět obsah kabelky a když jsem ji otevřela, podíval se kamsi mimo a řekl: „Díky, dobrý...“ To si musím pamatovat, příště tam jdu s placatkou tuzemáku, budu ji potřebovat! Takže vchod – šedesát slepičích!
Toalety: Před každým dámským WC stojí ženy v dlouhé frontě na kabinky a vedle nich stojí muži dlouhou frontu na své ženy. Statickou atmosféru zpestřuje fakt, že ochoz na takové dvoufrontí nestačí, takže kolemjdoucí musí tak trochu hrát „Král vysílá své vojsko“, aby se přes dámy i pány dostali dál. Použití toalety – pětatřicet šnečích!
Občerstvení: Tak to máme jednu zcela vyprodanou O2 arénu a dlouhou řadu stánků s občerstvením, z nichž otevřený je každý třetí. Fronta jako na banány, akorát že na pivo a limo. Pokud jste zákazník O2, můžete si zajít do O2 baru, kde vás pro změnu čeká fronta, protože obsluha nestíhá. Občerstvení – sedmdesát želvích!
Východ: Při odchodu jsme si zašoupali nejvíc. Navzdory spoustě obřích dveří ven jsme byli jak do trychtýře hnáni znovu těmi jatečními koridory. Když jsme se ptali, proč neotevřou ostatní východy, vyjádřili obavu, že by jim někdo mohl vlézt dovnitř. He? Vždyť by proti tomu davu potřeboval pluh! Takže východ – sedm set mravenčích!
To byla zoo! Na odchodu už byli někteří návštěvníci tak vystresovaní, že řvali jako lvi a snažili se davy překonat opičími skoky, ale většinou si jen zahráli Krvavé koleno a udělali Vole, lehni. Jóóó, některý věci neuspěcháte, třeba myšlenkové pochody zaměstnanců úplně vyprodaný arény. Ale stálo to za to ;)
