Začíná to už v dětství: Meleme meleme kávu pro dědka a bábu a v bazénu nám padá lžička do kafíčka. Správně, děti, zvykejte si, tahle lehká droga vás bude doprovázet celej život, ať chcete, nebo ne!
Zvláštní agent Dale Cooper a jeho "proklatě dobrý šálek kávy"
Legenda praví, že kozenky jednoho pastevce ožíraly kávovník a měly z toho takovej mejdan, že se pastýř podivil a šel to nahlásit do kláštera. Opat nelenil a plody kávovníku zalil horkou vodou (taky dobrej šaman!). Po nápoji, který vypil, se asi modlil non-stop několik dní, protože se to ujalo. Ještě, že jsou ty kozy takoví dobytci a sežerou, na co přijdou, jinak bychom byli o tuhle dobrotu ochuzeni!
Závislost na kofeinu je, díky bohu, legální. No, děti, přiznejte se Mikulášovi: Kolik z vás ráno rozlepí oči a první myšlenku věnuje hrnku kafe? Žádnej sex, žádná cigareta, a už vůbec ne práce - KAFE! Je to prostě všelék - nakopne nás po ránu, pomůže nám z kocoviny, nad šálkem kávy bylo navázáno nejedno dlouholeté přátelství i rozlousknuta spousta problémů a řekne se ve všech jazycích víceméně stejně. Paráda!
Káva může být i prubířským kamenem charakteru člověka: Mému šéfovi jsem vařila první rok kafe tak mizerný, že to nakonec vzdal. Ne, nevyrazil mě. Koupil kafemašinu. V testu jsme oba uspěli na výbornou, ha ha ha...
Dámské kávičky jsou rituál, ze kterýho si dělají šprťouchlata chlapi na celém světě. Ko-ko-ko-kofí! Ale pánové, když budete chtít sbalit nějakou kočku, co vytasíte první, nezadáte si a nikdy nešlápnete vedle? No jasně, pozvání na kávu to jistí, to my neodmítáme ;)
Káva spojuje lidi. Náš děda byl mistr turka černého jak bota. Pokaždé, když nám ho vařil, se ptal: “Kolik že sladíš?“ a vždycky nám přihodil jednu kostku navíc. Zpíval si u toho svou oblíbenou Kávu si osladím o trochu víc - tedy, v jeho cover verzi Kávu TI osladím o trochu víc. Na jeho pohřbu jsme po dlouhém váhání nechali zahrát právě tuhle Gottovku. Koukali jsme jako blázni: Smuteční hosté náš výběr jednomyslně schválili! Děda nám to zjevně osladil všem...!
Dnes jsou to zrovna dva roky, co náš vrchní sladič kávy odešel. Nebudu brečet nebo se opíjet na žal, s tím by náš děda zásadně nesouhlasil! Udělám jsem si radši velkýho turka černýho jak bota, osladím si ho o trochu víc, sednu si k oknu s nohama na parapetu, budu čučet do nebe a myslet, dědo, na tebe! A s úsměvem si pobrukovat: "Hlavu níž nesklopím, nezmizím v hlubinách..." ;)
