Hodnocení půlročního působení Miloše Zemana ve funkci prezidenta republiky není snadné. Vskutku některé věci udělal jak slíbil - předně se zbavil vlády Petra Nečase a doplnil ústavní soud. Kladné skóre si však hodně pošramotil jmenováním vlády odborníků.
Přitom tento styl vlády hodnotila pozitivně velká část veřejnosti: Fischerova vláda, která nastoupila po Topolánkovi, byla jednou z nejpopulárnějších po sametce. Zeman však udělal z vlády odborníků něco, o čem v budoucnu voliči snít nebudou.
Takovou vládou se totiž nerozumí pouze kabinet, v němž jsou lidi rozumící danému rezortu, ale také, a to je zde podstatné, nestraníci. Zpočátku se mohlo zdát, že o nestranné a nestranické osobnosti v Rusnokově vládě skutečně jde, pouze se poukazovalo na to, že jsou zde zastoupeni Zemanovi kamarádi. Blízkost voleb však ukázala nestranickost jako zcela iluzorní.
Nejeden ministr se totiž hrne na přední místa kandidátek politických stran. Lidovci, ale především SPOZ, čili Zemanovci, se tak pyšní lídry, kteří pochází právě z oné ,,nestranické vlády''. Jen málo lidí teď bude poslouchat případné omluvy od ministrů v demisi typu ,,Rozhodl jsem se tak učinit, tedy kandidovat za de facto prezidentovu stranu, až po zralé úvaze". Možné, ne-li pravděpodobné, naopak je, že se dotyční ministři rozhodli už předtím, než se šéfy rezortů stali. Buď jak buď, Miloš Zeman v tomhle ohledu nebyl zcela upřímný a z pojmu "vláda odborníků" jsme se přes "vládu kamarádů" dostali zpět k "vládě nestranných straníků".
Z pojmu úřednický kabinet se tak stalo něco, co bude do budoucna připomínat voličovi jak plané jsou sliby politiků, obzvláště těch, kteří sedí na vrcholu pyramidy.
