Panika po brexitu aneb konec demokracie ve Spojeném království

Je řada zemí, kdy bych pohrdání demokratickými principy tak nějak očekával. A je také řada těch, kde bych si to dokázal snadno představit. Ani do jedné skupiny však nepatřila Velká Británie.

Tedy až donedávna. Přesněji řečeno do chvil, které následovaly po vyhlášení výsledku referenda o setrvání Britů v Evropské unii. To co následovalo totiž byl pořádný políček všem demokraticky smýšlejícím lidem. A co víc, lidem, kteří stále ještě věří v systém.

Nebylo to totiž dlouho a už se začaly ozývat první nespokojenci. Není se čemu divit, skóre 52:48 (byť rozdíl činí více než milion voličů) se dá považovat za poměrně těsné. V rozvinutých, demokratických zemích je navíc opačný názor na tak zásadní problematiku jako budoucí směřování země očekávaný a, koneckonců, pluralita názorů je základ.

Co však už tak pochopitelné není jsou hlasy volající po novém referendu. Zdá se, že na milion Britů si myslí, že jejich spoluobčané se rozhodli tak špatně, že si zaslouží nový pokus. A tentokrát ať dají hlas té jediné správné volbě.

Přijde vám to směšné? Mě ne. Příště se totiž to samé může opakovat u voleb do parlamentu nebo vlastně do kterékoli instituce. Máš opačný názor? Tak ho změň, my ti k tomu dáme možnost v opakovaném hlasování. A pokud se opět nevyvede podle představ některé vlivné a establishmentem podporované skupiny lidí? Nevadí. Hlasujeme ještě jednou. Zde už jsme však na hony daleko od demokracie.

Zprávička o nějakém tom milionu Britů kteří si přáli rozhodnout něco již rozhodnutého a zašlapat do země výsledky platného referenda byla jen krátká, v záplavě informací téměř nepostřehnutelná. Zapomenout bychom na ni však neměli. Upomíná totiž na to, že od demokracii k jakémusi antidemokratickému patvaru může chybět jen kousek. A že ne všechny myšlenkové postupy ze Západu bychom měli nekriticky přebírat.