Kongres ODS v Olomouci zvolil nové vedení, které se od toho předešlého drasticky liší. Nehledejme v něm ani Kubu, ani Němcovou a poměrně překvapivě ani Jiřího Pospíšila, exministra spravedlnosti, který figuroval v některých výzkumech coby jeden z nejoblíbenějších vládních politiků.
Kdo se naopak může těšit z nové funkce je Petr Fiala. I když otázka je, zda se dá považovat funkce předsedy Občanské demokratické strany jako vyzdvihnutí na piedestal nebo spíš ušpinění tohoto bývalého rektora Masarykovi univerzity.
Osobně si myslím to druhé. Vypadá to sice, že řada politiků ODS vidí v Petru Fialovi, který se v minulosti, tehdy ještě jako nestraník, chopil funkce ministra školství, něco jako zachránce a poslední překážkou před zánikem ODS. Jenže důsledek může být úplně jiný, respektive opačný.
Ne že by Fiala nebyl pro občanské demokraty přínosem, ba naopak. Jde o novou tvář politiky, člověka relativně mladého, vzdělaného, zkušeného v manažerské pozici a navíc někoho, kdo nemá na svém kontě žádný škraloup. Případně si svého kostlivce zatím uchovává v šatníku.
Jenže ODS se zdá být mrtvým projektem. Pokud se v dohledné době definitivně nezbaví svých nejprovařenějších členů (v čele průvodu odcházejícího ze strany by měl být Alexandr Vondra), zůstane ODS nadále stranou korupčníků, pochybných existencí a lidí namočených v lecčems. A symbol modrého ptáka bude i nadále působit spíše jako odznak nedotknutelnosti a něčeho, za co by se jeho nositel měl zároveň stydět.
Díky tomu Petr Fiala možná je tím správným člověkem, ale přichází pro kdysi úspěšnou stranu příliš pozdě. Možná navíc pro něj skutečně v nevhod. Bláto, kterým je strana doslova obalená totiž může ulpět i na něm. A nálepky už se jen těžce zbavuje.
