Průchod do lepšího dne

Často si mnozí z nás postěžují, jak je to s médii špatné, protože v nich uváděné zprávy jsou většinou negativní. Přiznávám, na mém blogu tomu není jinak, řada zpráv spíše kritizuje než aby chválila. Dnešní procházka po Olomouci mi však dala inspiraci pro sepsání drobného příspěvku, který se tomuto trendu bude vymykat. Téma je tak trochu netradiční a to i přesto, že se s jeho předmětem můžeme (zvláště ve větších městech) setkávat poměrně často. Jsou jím veřejné průchody.

     Pokud se řekne městský průchod či podchod, většinou nás nepochybně hned napadne spojení se špínou, vandalismem či neoficiálními veřejnými toaletami. Jednou z mála známých výjimek jsou snad vylepšené průchody na Slovensku, kdy se před třemi roky při příležitosti MS v hokeji hodně zdobilo. Průchody, podchody a podobná místa však obvykle zůstávají synonymem pro odporné a smrduté místo.

     Podobné asociace vzbuzoval také průchod v olomoucké Denisově ulici. Vzhledem k tomu, že se nachází v historickém centru města a navíc nedaleko krásného kostela Panny Marie Sněžné, přeci jen by se mohlo najít pár duší, které mohly doufat v úpravnost místa. To však byl omyl větší než sama Olomouc. Na zdech visely často potrhané plakáty, graffiti byly všude. Stejně tak špína a smrad, který se dá přirovnat snad jen ke dlouho nemytému veřejnému WC na frekventovaném nádraží. A jít tudy večer? Pravděpodobně byste narazili na párek opilců nebo se domů už nikdy nedostali.

     Co dodat, průchod nebyl průchodem, ale takovým tím typickým humusem ve větším městě. O to podivněji na mě působilo když jsem zjistil, že právě sem byl přemístěn jeden z olomouckých veřejných klavírů. Nechtěl jsem tomu věřit! Vždyť kdo by v takovém bordelu chtěl hrát? Zde by přece hudebník musel ztratit nejen inspiraci, ale rovnou zapomenout i všechny noty. Někomu muselo zkrátka přeskočit když se rozhodl zvelebit toto místečko hudbou.

     Uběhlo pár týdnů a čirou náhodou mě cesta zavede právě ke zlořečenému průchodu. Málem jsem ho nepoznal, tak moc se toho v něm změnilo. Naprostá většina "nástěných maleb" zmizela pod vrstvou bílé barvy. Naopak přibyly nové, které ovšem nemohou budit pohoršení snad ani u největšího puritána a naopak spíše potěší. Cáry plakátů také zmizely, ty naštěstí bez náhrady. Stejně tak dřívější nepříjemný závan. Celý průchod se blyštěl bělobou a poprvé po kdo ví kolika letech se stal místem, kudy lidé musí chodit rádi a také si zde rádi zahrají.

     Naprosto netuším, kdo se postaral o tuto ohromující proměnu, chtěl bych mu však tímto vyseknout nemalou poklonu. Tento někdo totiž dokázal, ženěkolika kbelíky bílé barvy a dobrým nápadem se dá zvládnout hodně. Třeba zlepšit náladu.