Prezident neprezident buďme k sobě slušní a respektujme se

Jednou z věcí co nám letošní volby prezidenta daly je poměrně vyhrocená kampaň. Ta se však neprojevuje pouze vzájemným házením kýblů špíny, které po sobě metají tu jeden, tu druhý z kandidátů na nejvýše postaveného politického reprezentanta této země. Především je to vidět mezi řadovými občany.

Ano, snad ještě nikdy se během volební kampaně nevyskytlo tolik lidí, co by se vzájemně uráželo, slovně napadalo a klidně i šikanovalo. V mírnější formě pak je vidět i zuřivá agitace jednotlivců i skupinek, které, podobně jako výše zmíněná nevraživost, nemají skutečně obdoby. Společně s tím přichází černobílé vidění a mnohde to vypadá, že si opačný názor na to, kdo by měl obsadit Pražský hrad berou lidi skutečně hodně osobně.

Velké nebezpečí tohoto spatřuji v tom, že se to netýká jen prvovoličů nebo lidí, kteří s volbami a politikou nemají ještě tolik zkušeností (tedy má generace) a případně ještě nemají věk na to, aby vhodili do urny svůj hlas. Až fanatický obdiv a zuřivé bití za jednoho či druhého kandidáta se projevuje už i u lidí středního věku, u lidí, kteří jsou rodiči i prarodiči u nichž by se už dalo čekat rozumné chování a přístup s nadhledem typu ,Někdo má jiný názor, no a co? Budu ho respektovat a nebudu se mu pokoušet vnutit svůj'. Bohužel se ukazuje, že se stále najde 23 let po převratu velké množství lidí, kteří naprosto neberou v potaz to, že má každý svou pravdu, ať se mu to líbí nebo ne.

K zamyšlení tedy je, jestli tu skutečně panuje demokracie, která není jen o svobodném vyjadřování názorů a pluralismu, ale i o úctě k druhému.