Poslední hřebíčky do rakve prezidentovy neutrality

Pokud byl stále někdo na vážkách, teď už má jasno: prezident České republiky Miloš Zeman není nejen nadstranický, ale je taktéž krajně zaujatý vůči některým předním českým politikům. A co víc, tato zaujatost se neprojevuje pouze zveřejňovanými názory prezidenta, ale především ve stylu výkonu jeho funkce.

Poslední facku těm, kteří doteď věřili, že Miloš Zeman dostojí svým předvolebním slibům a bude skutečně nestranností samou dal prezident dnes ráno. Než se mohl nebohý občan vzpamatovat z brzkého vstávání, už mu byla naservírována zpráva dne či spíš měsíce. Ve zkratce a zjednodušeně, prezident, dle zdrojů deníku Právo, odmítá jmenovat ministrem Lubomíra Zaorálka (ČSSD).

Na tom by zase tak nic nového nebylo. Jen si vzpomeňme jaké pozdvižení způsobila "kauza" Putna. Pokud se ovšem tehdy spekulovalo o možné pomstě a osobních důvodech pro nejmenování, tak v tomhle případě ani spekulovat nemusíme, zde je záležitost jasná. Kdo totiž svého času nepodpořil kandidaturu Miloše Zemana na prezidenta? Ano, hádáte správně. Zaorálek.

Prezidentská kancelář se k problému vyjádřila s tím, že prezident nemůže tohoto člověka jmenovat z důvodu Zemanova nesouhlasu s jeho pojetím zahraniční politiky. Tedy dámy a pánové, mohli si alespoň vymyslet lepší historku. A co víc: měl s ní přijít prezident osobně a ne posílat do médií vzkaz přes své zaměstnance. Možná si však Miloš Zeman říkal, že z jeho úst by toto vyjádření znělo ještě méně věrohodně. Nebo snad chtěl ukázat, že lepší je nějaká reakce než žádná? Těžko říci, co se prvnímu muži ČR honilo hlavou. Je však jisté, že iluze o nestrannosti a neutrality českého prezidenta jsou nejspíš definitivně ty tam.