Političtí kočovníci

Je součástí české politické kultury, že mnoho senátorů a poslanců mění během svého mandátu strany. Dotyční se obhajují různě: zločinné praktiky mateřské partaje a nepřekonatelné názorové rozdíly jsou jen některé z důvodů proč máme v poslanecké sněmovně a v senátu hned několik kočovníků. Všichni však nejspíš zapomněli že byli zvoleni lidmi a jim se taky zodpovídají.

Lidé dotyčné poslance a senátory zvolili v rámci nějaké strany. Český volič (tedy alespoň ten se špetkou víry v systém a snad i trochou naivity) tedy předpokládá, že jím zvolený zástupce v dolní či horní sněmovně bude hájit program té či oné strany již bude po dobu CELÉHO svého mandátu zastupovat. Nenajde se mnoho občanů, kteří by už při volbě předpokládali, že jejich favorit do několika měsíců dá ruce pryč od strany za kterou byl zvolen a často se přestěhuje do tábora když ne přímo politických oponentů, tak alespoň k názorově nesourodé straně v porovnání s tou původní.

Toto stěhování se stává skutečným hitem. Asi nikdy v dějinách poslanecké sněmovny nenajdeme období, kdy se během dvou let utvořilo hned několik poslaneckých skupin, které se odtrhly od své strany a vyhlásilo jakousi nezávislost. A skutečně podivuhodný je taky počet ''přestupů'' mezi parlamentními kluby. Různé změny působnosti se už teď počítají snad na desítky.

Kladu si otázku co za to může. Jsou to skutečně ty důvody, které zákonodárci uvádějí? Nebo je za tím něco jiného, co se zatím skrývá v pozadí a možná nikdy nevypluje na povrch? Těžko říci. Jedno je ale jisté. Český volič je tímto kočováním znovu uvržen do role bezbraného pozorovatele, který sleduje, jak ho člověk jemuž dal důvěru podvedl.