O imigraci bez emocí

Nadávky na jednu stranu, urážky na druhou. Dobře, pojďme si pro jednou povědět o současných imigračních vlnách bez zbytečných emocí.

Faktem zůstává, že se podle představitelů vlády mají do Česka dostat imigranti. Kolik, to se zatím neví. Nebo raději neříká. Stejně jako další podstatné věci.

1) Co bude s uprchlíky v Česku?

Na tuto otázku marně hledám odpověď. Ano, přijdou sem. Budou mít ale aspoň základní ubytování a podmínky pro přežití? Je pro ně v nějakých centrech pro imigranty prostor? Pokud ne, proč tedy vedení země zamítlo kvóty, ale přislíbilo dobrovolné přijímání?

2) Kde budou pracovat?

Sotva si budou moct najít práci bez alespoň trochu obstojné znalosti češtiny. A například v managmentu, kde by se mohla angličtina či francouzština některých z nich hodit? Bez praxe by stejně neuspěli. Navíc už v současnosti máme v řadě regionů problémy s nezaměstnaností (Moravskoslezský kraj, Ústecký kraj...). Příchodem nových lidí bez velkých šancí na nalezení práce by se ke stovkám tisíc nezaměstnaných přidali další.

3) Jak budou žít?

Prostě a jednoduše, na úkor státu. Tedy nás ostatních. Pokud nenajdou práci nebo jim ji nikdo nenabídne, tak ze státního. Jak už je naznačené ve druhém z bodů, se sháněním práce to nebudou mít lehké ani kdyby o ni stáli. Co jim tedy zbyde? Přinejmenším dokud se nenaučí jazyk, spoléhat na pomoc státu. Finanční i materiální.

4) Jak se budou chovat v české prostředí, až se zde natrvalo usadí?

To je těžké říct. Můžeme se jen domnívat při pohledu do zahraničí nebo třeba do Teplic. Sem už lidé po tisících ročně jezdí na dovolenou. Můžete se tak zeptat tamních obyvatel, jak chování rekreantů třeba z Blízkého východu hodnotí.

Dle mého názoru by se měly posoudit i tyto otázky, než se lidé začnou obviňovat z xenofobie a sluníčkářství. Pokud vyzní odpovědi na ně kladně, nechť tedy určité množství imigrantů vláda přijme. Pokud ne, pak bychom si společně s vládou měli uvědomit, že i solidarita má své hranice,