Kdo je ten ,,špatný" na Ukrajině?

V souvislosti s vývojem nejdříve v Kyjevě a později na Krymu a na východě Ukrajiny se opět ukázal jev, který je tak typický pro českou společnost. Polarizace. Zvláště v politických otázkách často dochází k tomu, že se česká společnost a jednotlivci v ní dívají na problém značně černobíle.

Stalo se zrovna nedávno, že jsem po přečtení článku týkajícího se aktuálního dění na východ od našich hranic prolétl také diskuzi pod ním. A výsledek? Naprostá většina diskutujících hledala jasného vyníka současné situace, toho zjednodušeně ,,špatného". A také si ho našla. S velkou převahou byli v diskuzi přítomni obhájci ruského zásahu na Krymském poloostrově a zároveň odpůrci vměšování se ze strany EU a USA. Stejně tak odpůrců svržení Janukovyče a ,,staré" ukrajinské vlády bylo v diskuzích požehnaně.

Přesto se nedá říct, kdo že je vlastně ten špatný a kdo ten dobrý. Nebo jinými slovy, které ze zla, jenž spolu na Ukrajině mohou soupeřit je to horší a méně přijatelné? Odpověď není vskutku jednoduchá, obě strany, tedy ta euroamerická a taktéž ta ruská mají své dobré důvody, negativní, ale také pozitivní vliv na dění v Ukrajinské republice.

Demonstranti na Majdanu mají vcelku nepopiratelně pozitivní vliv v tom smyslu, že se zbavili do určité míry k diktátorství tíhnoucího Viktora Janukovyče, nepřímo upozornili na sociální problémy země, ale také na to, že stále existují ne zrovna nejlépe proslulí Banderovci. Nechme teď stranou to, co z toho skutečně protesty měli v úmyslu a co nikoliv. Na druhou stranu se demonstrace doslova zvrhli, daly možnost jedincům vybít si agresivitu a navíc (jak ostatně připomíná řada diskutujících) protesty svrhli vlastně regulerně zvolené vedení země.

Oproti tomu Vladimír Putin dá se říci hájí práva Rusů na Krymu (kterých je zde většina) a dává jim vlastně možnost přesunout jejich kus země pod Ruskou federaci, ke které mají v mnohém blíž než k Ukrajině. Navíc narozdíl od demonstrantů v těchto svých snahách zatím nepoužil skutečného násilí. I když zde by se dalo upozornit na jedno ALE. Ač totiž nad Krymem ani nad východem země zatím neznějí výstřely a mrtví se nepočítají v desítkách, podobně jako předtím ve středu a západě země tak teď v proruské části Ukrajiny dochází ke drancování a ničení správních budov. V tom tedy odlišnost mezi znesvářenými strany není bůhvíjaká.

Hodněkrát jsem se však setkal s tvrzením, že Vladimír Putin je vlastně obhájcem demokracie. Toto tvrzení se mi zdá hodně scestné, protože jestli něco Putin obhajuje, tak snad Rusy na ukrajině, ale především ambice Ruska, které, zdá se, stále s nostalgií vzpomíná na ohromnou velikost Sovětského svazu. Ke všemu o ruském politickém systému a celkově dění v Rusku se nedá říct, že by zde bylo mnoho demokratického. Jak by tedy představitel nedemokratického státu (vyjádření například kolektivu autorů kolem Lubomíra Kopečka v díle s názvem Politické systémy) mohl někam přinést demokracii a obhajovat zde její hodnoty?

Poslední poznámku bych pak chtěl přidat k současnému antiamerikanismu, který se často šíří českou společností. Přijde mi zkrátka, že je to jako ve vlastní české politice: kdo vládne, ten není příliš populární a naopak. Podobně tomu bylo před rokem 1989. Sovětský svaz nebyl v Československu pro mnohé nejoblíbenější zemí. Stačila změna režimu a 25 let a je vše naopak. Rusko nám nevadí a Amerika, která přebrala po Sovětském svazu štafetu a udává směr, je nám najednou odporná. Otázka je, jestli a kdy se nestane to, co ke konci vládnutí KSČ v Čechách. Nedočkáme se jednou toho, že budeme mít dost Ameriky a jejího uvažování a požádáme o odamerikanizaci právě Rusko v čele s nesmrtelným Putinem?