Když jsem se dnes vracel autem domů, zaslechl jsem ve zprávách Českého rozhlasu zmínku o kritice České republiky ze strany Evropské unie kvůli nevyužívání finančních prostředků na dotace. Že prý naše republika nevyužila několid miliard Kč.
Obecně jsem zastáncem principu osobní odpovědnosti, kdy by mělo co nejvíce finančních prostředků zůstat v kapse daňovým poplatníkům a tito by je měli na svou vlastní zodpovědnost spotřebovávat či investovat. Rozumím tomu, že státy či mezinárodní instituce mají nějaké rozpočty, na které se daňoví poplatníci složí. Souhlasím s tím, aby takto státu či instituci postoupené prostředky byly využity i v oblastech nebo na činnosti, kde je role státu či mezinárodních institucí nezastupitelná. Dovedl bych i pochopit, kdyby stát tyto prostředky využil na podporu subjektů v oblastech, které by bez veřejné podpory neexistovaly nebo by jejich působnost byla přinejmenším ztížená, např. kulturní subjetky a charitativní organizace. Ale stavím se proti tomu, aby stát či instituce typu EU měla peníze navíc, protože to vede k plýtvání a využívání těchto financí na nesmyslné projekty v oblastech, které mají být ponechány soukromému sektoru.
Došel jsem k závěru, že si (nejen) nás chce EU prostřednictvím těchto "štědrých" dotací kupovat za peníze. Ale za peníze, které jí nepatří, které jí členské státy (lépe řečeno občané a firmy v těchto státech) odevzdaly a tato EU se pak snaží vypadat jako nejúžasnější dárce, když bohulibě tyto peníze přidělí tu na stavbu cyklostezky, opravu historických památek, stavbu penzionu s wellness centrem (zde záměrně pomíjím fakt, že dotace dle mého nemají sloužit k investicím do soukromého majetku, což by bylo možná téma na samostatný článek) atd.
Nevím jakou sumu přesně posílají jednotlivé státy (jejich daňoví poplatníci) do EU molochu a jaká částka plyne na dotační tituly zpět do těchto států a nevím to ani v případě České republiky. Ale z logiky věci se nikdy nemůže celkově vrátit tolik, kolik se do toho celkově vloží.
Připouštím, že předchůdkyně dnešní EU měly svůj nepopiratelný význam v podobě usnadnění mezinárodního obchodního styku. Ale stalo se něco špatného, protože se, podle mého názoru, dnešní EU, nejen díky své dotační politice, staví do rozporu s původními myšlenkami mezinárodní hospodářské spolupráce v Evropě. Dotace podle mého názoru vedou k neefektivnímu využití peněz a to jak na straně dárce, tak i na straně příjemce. Vedou také ke vzniku vyloženě nebezpečného korupčního jednání a nezdravých návyků, kdy některé vrstvy obyvatelstva, organizace, instituce i samotné státy žijí dlouhodobě na úkor jiných.
Bohužel se stav v dnešní EU dostal již do takové zvrácenosti, že je Česká republika kritizována za to, že nevyužívá dostatečně dotačních peněz, jak jsem o tom psal na začátku. Čili EU finanční prostředky, které někomu nejdříve sebere, je pak vnucuje jiným subjektům (a nebo možná i těm samým subjektům, kterým je nejdříve sebere), aby je nějak spotřebovaly a to bez ohledu na to, jestli je jejich využití smysluplné.
Dovolím si nazvat dotační programy z EU socialistickým eldorádem, které jednoho dne asi docela nešetrně krachne a možná to bude docela i bolet. Stane se tak v momentě, kdy ti, kteří jsou dnes "dojnou krávou" řeknou DOST. A vinu za to ponese jednoznačně Evropská unie, její přebujelý byrokratický aparát a politici, kteří tak rádi rozdávají z cizího.
Proto za sebe říkám ... pojďme ten koloběh peněz výrazně zkrátit tak, že je necháme v peněženkách či na účtech lidí a firem ať je využijí dle vlastního uvážení. Že je pak v některých případech využijeme také na blbosti, to je téměř jisté. Fór je v tom, že při jakékoliv chybě budeme moci nafackovat sami sobě, což bude účelnější, spravedlivější a většinou to určitě povede i k rychlejší nápravě. Do té doby bych chtěl poprosit, abyste nevěřili tabulkám hlásajícím, že "tento projekt byl financován programem XY ze zdrojů Evropské unie", protože je to prostě lež. Vždycky jde totiž ve finále o peníze nás daňových poplatníků. EU si jen za cizí peníze hraje na něco, čím není ... na efektivní a spojující organizaci.
