Obvykle nepíši blogy s denní kadencí, ale to, co jsem zaslechl dnes na závěr pořadu "Host Radiožurnálu" mne velmi ne že naštvalo, ale přímo vyděsilo.
Hosty pořadu byly dvě dámy, novinářky, které popisovaly cestu syrské dívky Yusry do Německa. Svůj názor na cestu této slečny jsem napsal v jiném svém předchozím blogu a nemá cenu se opakovat. Ale to co předvedla paní Magdalena Sodomková závěrem zmíněného pořadu, jaký hnůj vypustila z úst, to mne tedy dopálilo.
Závěrem pořadu přečetl moderátor pořadu dotaz nebo spíše poznatek posluchače, že ho nezajímá příběh Yusry, ale zajímá ho, jak se Evropa popasuje z přílivem migrantů. Odpověď byla, že hosty pořadu to zajímá také a pak si vzala slovo česká spoluautorka dokumentu o Yusře a krátce řekla o svých zážitcích z řeckého ostrova Lesbos, jak matky s malými dětmi bojují o holý život atd. Tak tedy (ne)vážená paní novinářko, jestli Vy jste vystudovala žurnalistiku, tak je mi docela stydno. A to proto, že autorka veřejnoprávním médiem tolik oslavovaného dokumentu se dopustí takové .... hlouposti a srovnává nesrovnatelné.
Dovolte malý exkurz do historie. Holokaust byl státním aparátem nacistického Německa posvěcenou metodou programu masového vyvražďování nevinných lidí na základě rasy. Bylo to vyvražďování činěné zejména na základě rasových předsudků, kdy hrůzná ideologie dělila lidi na panskou rasu a podlidi hodné přinejlepším odsunu někam na Sibiř, ale spíše fyzické likvidace. Tato likvidace byla "povýšena" na systematické průmyslové vyvražďování. Vše co s tím bylo spjaté, transporty v dobytčích vagónech, pokusy prováděné na těch nejmenších za naprosto otřesných podmínek prováděné zvířaty opojenými mocí nad lidskými životy (tím myslím lékaři - členy jednotek SS) a celkově velmi kruté zacházení a totální neúcta k lidskému životu, je tou nejčernější kaňkou historie lidstva.
Nebyl jsem na Lesbosu, nedělám si iluze o tamních podmínkách, ale ti lidé, kteří na tento ostrov připluli povětšinou z Turecka, tak udělali ze své vlastní vůle a je tedy jejich blbostí a jejich vinou, pokud někdo z jejich blízkých takovou cestu nepřežil. Pokud je mi známo, tak lidé do transportů do koncentračních táborů dobrovolně nenastupovali. Povězte mi, vážená paní novinářko, jestli byla nějaká zhmotněná síla, která nutila a nutí třeba matky s malými dětmi, aby v Turecku, kde jim nehrozí bezprostřední nebezpečí, nastupovali do člunu a podstupovali nebezpečnou plavbu. Já o takové síle nevím. Když přijel transport třeba do Osvětimi, tak důstojník SS rovnou na peróně rozhodl, kdo se půjde naposledy "vysprchovat" a kdo bude doslova a do písmene živořit v otřesných podmínkách koncentráku. Já nevím o tom, že by se na Lesbosu, nebo kdekoliv jinde, používal Cyklon B. Vy ano? Byly i případy, kdy nacistům došel jejich vražedný plyn a malé děti házeli do pecí živé. Děje se nějaká taková hrůznost teď někde v Evropě? Odpovím si sám ... nic takového se neděje!!!
Vážená paní, při poslechu toho rozhovoru jsem si říkal, že jste s v Česku žijící dánskou kolegyní natočili příběh, který je něčím zvláštní a to říkám přes všechny možné pochybnosti a nesouhlas, které k cestě slečny Yusry mám. Ale tím závěrem a tím nesmyslným srovnáním jste podle mého názoru plivla na památku všech obětí holokaustu a v mých očích jste se zařadila do hodně hlubokého novinářského podzemí.
