Zasvěcení zřejmě pochopí, že chci pár řádků věnovat tomu skvělému představení, které včera předvedli na kurtu v tenisové aréně Roda Lavera dva aktuálně nejlepší tenisté světa, Srb Novak Djokovič a Španěl Rafael Nadal. Přiznám se, že jsem "postižen" tím, že tenis hraji od mala s puberťáckou přestávkou, za kterou bych si nejradši nafackoval.
Právě jako hráč tenisu stále nemohu pochopit, jak je možné, že po téměř 5 hodinách hry mohli oba jmenovaní předvádět to, čeho jsem byl včera nadšeným divákem. Tedy v 5. sadě výměny plné všeho, co má tenis ne vrcholné úrovni mít - tedy razanci, rychlost, nápaditost, chuť riskovat. Pochopitelně to co hraji já a oba zmiňovaní je jako srovnání Slavoje Houslice s FC Barcelonou ve fotbale (Jirka Luňák promine).
Samozřejmě může někdo namítnout, že to je v podstatě jejich práce, trénují na to a ničemu jinému se nevěnují a ještě jsou za to královsky placeni. Ano, je to jejich práce, díky níž se pro jiné stávají vzorem, rozdávají radost, chuť překonávat překážky. Ano, tenis je jejich životem, ničemu jinému se od mala nevěnují, neznají nebo se musí oprostit od valné většiny požitků, kterým se oddáváme my ostatní. Vsadili na kartu tenisu a tedy na cestu, která se mohla v mnoha bodech zvrtnout špatným směrem, může přijít těžké a vleklé zranění a veškerá dosavadní investice přijde vniveč apod. Ano, nepochybně jsou tito hráči na špičce královsky placeni, reklamními smlouvami si vydělávají ještě více než tenisem, ale za tím vším je každodenní fyzická příprava od nějakých 5 nebo 6 let věku. K trénování fyzičky se později přidává i mentální trénink. Kdo z nás by chtěl den co den podstupovat pověstné Nadalovi dávky v podobě 4 hodin na kurtu a 2 hodin v posilovně ... pro neznalé dodávám, že den co den. Kdo z nás by chtěl vést kočovný život, cestování po celém světě a koloběh letadlo, hotel, kurt.
Pochopitelně si to vybrali a tak jim to svým způsobem i patří. Naštěstí. Protože jsem přesvědčen že mně osobně i stovkám milionů dalších dávají Djokovič, Nadal, Federer, Berdych a mnoho dalších pocit radosti a snad i naděje. Stejně jako jejich předchůdci mým rodičům a jejich následovníci mým potomkům.
