Dnes má dojít k jednomu z řady setkání představitelů zemí Evropské unie. Vznešeně jsou tyto setkání nazývány "summity". Navíc "unijní lídři" slibují na dnešním ukončení krize. Jenomže jednou věcí jsou sliby a druhou věcí je realita. Ponechám nyní stranou můj obecný názor na existenci a fungování současné EU a eurozóny. Nejsem si jist, že by "unijní lídři" byli pány současného světa plného ekonomiky, financí atd.
Zdá se mi, že současný stav ekonomiky si jaksi plyne mimo přání a požadavky "unijních lídrů", kteří jsou spíše ve vleku nejen krizových událostí. Rozhodně však nejsou v postavení, ze kterého by měli tu moc tuto krizi ukončit. Jakkoliv můžeme z mnoha pohledů polemizovat o tom, co nebo kdo stojí za roztočením druhého kola krize, která více či méně světem obíhá zhruba od roku 2008, snad se mnou budou čtenáři tohoto mého příspěvku souhlasit v tom, že tuto krizi neukonční možná vznešená, možná velkohubá prohlášení "unijních lídrů". Žádný stát, natož pak spolek typu EU nežije ve vakuu, nelze jej oddělit od zbytku světa, nelze administrativními zásahy zamezit ekonomickým a finančním vlivům, které nutně tlačí firmy, instituce či jednotlivce k určitému chování nebo ke konkrétním krokům.
Ekonomickou krizi nelze oddělit gongem znějícím z Bruselu, byť by to možná bylo krásně jednoduché a strašně fajn. Zastávám ten názor, že krizi bude překonána, pokud se budeme chovat zodpovědně. A tím myslím zodpovědně jak na úrovni jednotlivů, tak firem i států. Až se pak "unijní lídři" přestanou scházet na svých "summitech" a budou se o to více scházet s představiteli zaměstnavatelů, zaměstnanců a mnoha dalších zájmových skupin a budou čerpat z jejich zkušeností z každodenní reality, pak snad pochopí, že ekonomickou realitu nenahradí vznešeně znějící slova o evropanství, o potřebě záchrany nezachranitelných (států).
Ale kdo ví. Možná, že "unijní lídři" překvapí a z Bruselu zazní, že je krize zažehnána, že směřujeme v čele s EU ke světlým zítřkům. A pro jistotu krizi nějakým svým výnosem pro jistotu zakážou.
