Slýcháme to nejen v posledních dnech z médií vcelku pravidelně v různých obměnách. Rusko má nebezpečné imperiální choutky. Rusko je agresor. Ať si Rusko zastaví kohoutky se zemním plynem a ropou a ruská ekonomika se zhroutí, oproti tomu my se ihned přeorientujeme na břidlicový plyn z USA a pojedeme nerušeně dále.
Chápu, že mnoho lidí má na Rusy a vše ruské velmi kritický názor, chápu to zejména u pamětníků "Pražského jara" z roku 1968. Přesto by dle mého neškodil trochu střízlivější pohled na věc, nebo chcete-li nadhled. Vím, je to těžké, ale já se o to přesto pokusím.
Rusko je nepochybně agresivní v prosazování svých zájmů. Bylo tomu tak za éry Sovětského svazu a je tomu tak i nyní. Mezi rozpadem SSSR a nynější putinovskou érou byla odmlka, kdy Rusku vládl Jelcin. Toho, při vší úctě, znal svět spíše díky opileckým eskapádám než díky nějaké ucelené ideologii, jak a kam Rusko vést. Pak nastoupil Putin, o kterém si můžeme myslet cokoliv, ale jedno mu dle mého nelze upřít. Postavil Rusko na nohy v tom smyslu, že vrátil Rusům pocit, že už nebudou zbytku Evropy pro blázny. Zjevně dává Rusům něco, co chtějí cítit, co chtějí slyšet. Něco ve smyslu "Jsme tu, jsme silné Rusko, nestrpíme vpády do své sféry vlivu a své zájmy budeme hájit". Dokonale Rusům ukazuje, že doba, kdy se s Ruskem musí počítat, je tady. První známkou byl Krym. Způsob řešení, jaký zvolili Rusové ve světě budil a asi i bude budit kritiku. Já jsem ve svých předchozích článcích k tématu tvrdil, že chování Ruska šlo očekávat. Ale současně si dovolím poznamenat, že způsob, jakým se Krym stal součastí Ruské federace nepovažuji za šťastný a ukazuje, že územní celistvost jednoho státu stojí tak trochu na vodě. A to říkám i s vědomím toho, že dle mého za vyprovokováním dnešní situace kolem Ukrajiny stojí současný ukrajinský vládní establishment a EU, ale to už bych opakoval své argumenty z minulých článků.
Vrátím se k myšlence, že současné Rusko je agresivní. Ale dovolím si vyslovit možná kacířskou myšlenku. Jestli totiž ono Rusko svojí nynější agresivitou v tomto případě nereaguje na agresivitu jiných uskupení či států. Tím konkrétně mířím na EU, jejímž jsme členem. EU je podle mého totiž minimálně stejně agresivní jako Rusko a to jak dovnitř (vůči členským státům), tak navenek. Samozřejmě, že jinými metodami, možná o něco sofistikovanějšími, ale já tu agresi vnímám. Ano, je nutné přiznat, že např. Česká republika vstoupila do EU na základě referenda. Ale posuďte sami, byly podmínky při vstupu do EU stejné jako dnes? Samozřejmě, vše se vyvíjí, ale já si myslím, že v EU ne tím správným směrem ke svobodě a odpovědnosti jednotlivců. Příliš mnoho věcí je nejrůzněji regulováno a stále více produktů je zakazováno vyrábět a prodávat ve jménu např. ekologického šetření. Tolik k vnitřní agresi vůči členským státům a jejich občanům. Ona vnější agrese EU zapříčinila dnešní krizi okolo Ukrajiny. Političtí stratégové v Bruselu, pokud tam vůbec jsou, si mohli uvědomit, že Ukrajina je velmi ideově rozděleným státem, kde jakékoliv přílišné přidružování k EU na jedné či k Rusku na druhé straně může vyvolat vcelku významné pnutí, kterého jsme dnes svědkem.
EU nemůže harašit zbraněmi, proto přichází na scénu NATO. Vojenský pakt jehož jsme členem a který před pár lety "humanitárně bombardoval" tehdejší Jugoslávii vzdor tomu, že by mělo jít, i dle základního smluvního dokumentu, o obranný pakt (mimo jiné kolik lidí zemřelo tehdy při bombardování a kolik na Krymu?). A už jsme slyšeli pár zpráv od velících důstojníků NATO, že Rusové shromažďují své jednotky u hranic s Ukrajinou. Vždyť jsou na svém území, tak si tam své vojáky mohou přesouvat, jak se jim zlíbí.
Za posledních pár dní jsem slyšel a četl tolik protiruské mediální masáže, že tomu ztěží mohu uvěřit. Že vlastně Rusko je nejvíc závislou zemí na tom, že na svém území mají zásoby nerostných surovin, které nutně potřebují prodávat a země EU jsou nyní v postavení, že když odmítnou od Ruska odebírat zemní plyn atd. tak ruská ekonomika krachne. Za sebe říkám, že nevím proč bych si měl krach Ruska přát, protože i kdyby takový krach nastal, tak to přinese jen nestabilitu a ta nesvědčí nikomu a biti bychom na tom ve finále byli i my. Náš pan prezident vyřkl co si o preventivním úderu. Já jsem pana prezidenta, bohužel, jako ono pověstné menší zlo volil. A nyní bych si se zájmem vyslechl, jak by takový preventivní úder měl vypadat. Že by vzlétly letouny členských států NATO a "humanitárně bombardovali" Moskvu, Petrohrad a další cíle? Nebo že by pozemní jednotky vpadly do Ruska? Kdyby to řekl chovanec bohnické léčebny, tak bych zakroutil hlavou, ale když to říká prezident České republiky, tak si zoufám, komu že jsem to nepatrně pomohl k tomu, aby se dostal na Hrad. Krom toho, kdyby snad k něčemu podobnému mělo dojít, tak je třeba si uvědomit, že Rusko by si to asi líbit nenechalo. No ale alespoň jedno je dle mého více či méně jisté, totiž že Miloš letos Den vítězství na ruské ambasádě slavit nebude ... . Škoda, legrace to před těmi 11 měsíci byla větší než teď.
Máslo na hlavě v téhle věci nemá jenom a výhradně EU/NATO/USA nebo jenom a výhradně Rusko. Mají je všichni. A podle mého existuje jen jedno jediné rozumné řešení. Jednání zainteresovaných stran, které je mnohem lepší než jakýkoliv násilný konflikt a jehož výsledkem bude vyjednání statusu Ukrajiny. Což je podle mého lepší než nestabilita Ruska nebo vzájemné napadání a válečná rétorika.
Dovolím si malý doplněk k předcházejícímu textu a současnému dění na Ukrajině (psáno dne 13.4.) - nesouhlasím s násilím, které se nyní odehrává na východě Ukrajiny. A bez ohledu na to, jaký názor mám na současnou ukrajinskou vládu resp. způsob jejího nástupu k moci, tak soudím, že má plné právo použít ozbrojené složky k nastolení pořádku ve východoukrajinských městech.
