Tak se to asi povedlo. Od rána slyším v rádiu, nebo čtu na internetu, jak odpůrci přílivu imigrantů včera v Praze demonstrovali s maketami šibenic v ruce a snad i za provolávání hesel, že by někoho pověsili apod.
No a tím pádem je to jasné, jsou to náckové, xenofobové a já nevím co všechno ještě. A s nimi každý, kdo varuje před přílivem imigrantů. Zkrátka všichni odpůrci imigrantů se hodí do jedné škatulky.
Ale věc je přeci složitější. Ano, i já patřím mezi odpůrce takového přílivu imigrantů. Nemyslím, že by forma včerejšího protestu v Praze byla šťastná. Ale narovinu říkám, že mám strach z toho, co může nynější imigrantská vlna v evropských státech vyvolat. Bojím se, že může vyvolat skutečný nárůst xenofobních nálad, extrémního nacionalismu a bojím se toho, že tyto nálady šikovně uchopí nejrůznější populisté, aby dosáhli svých cílů.
Konkrétně má obava pramení z přesvědčení, že na území jednotlivých států vedle sebe dlouhodobě v poklidu nemohou žít skupiny obyvatel vyznávající tak odlišné hodnoty vtělené do islámu na jedné straně a do demokracie západního střihu na druhé straně. Tyto hodnoty jsou odlišné a v mnohém přímo opačné v mnoha oblastech života.
Bojím se toho, že pokud v evropských státech bude narůstat podíl imigrantů z islámských zemí, tak si budou časem nárokovat zavádění stále více prvků islámu do života celé společnosti, což zákonitě bude znamenat pro "nevěřící" Němce, Francouze atd. stále větší omezování svobod, které jsou pro evropské státy dosud typické a ke kterým evropské země dospěly dlouhodobým historickým vývojem. A mezi tyto svobody řadím i svobodu náboženského vyznání nebo svobodu být ateistou.
Vnímám nárůst muslimské populace v Rakousku a Německu. Shodou okolností jsem dnes mluvil s člověkem, který přes 15 let dělá v Německu. Říkal, že už dnes i běžní Němci říkají, že vzrůstající islamizace Německa může být pro našeho souseda v blízké budoucnosti velkým problémem. A to nejen z hlediska výše uváděné snahy o prosazování islámu do běžného života, ale i proto, že mnoho imigrantů přichází s cílem nikoliv budovat pracovní kariéru, ale využít štědrých sociálních systémů evropských zemí. To se samozřejmě netýká všech, jsou mezi nimi určitě i lidé toužící vybudovat si dobrou pracovní pozici, ale bojím se toho, že většina imigrantů se opravdu stane přítěží pro sociální systémy a stabilitu evropských zemí.
Také jsem zaznamenal jakési srovnání emigrace čs. občanů v dobách komunismu na "západ" se současnou migrační vlnou. S tímto srovnáním nesouhlasím. Nezaznamenal jsem totiž jediný případ českých či slovenských emigrantů, kteří by se usadili v muslimských státech. Troufnu, že veškerá emigrace směřovala buď do západní Evropy, severní Ameriky či Austrálie, tedy do oblastí nám civilizačně a kulturně blízkým. Nevím ani o tom, že by se českoslovenští občané stali dlouhodobou přítěží pro sociální systémy státu, které pro ně byly tranzitní nebo cílové. To jsou obrovské rozdíly, které vnímám v porovnání se současnou migrační vlnou z muslimských zemí do tradičně křesťanských západoevropských států.
Tvrdím, že tak jako nelze implantovat demokracii západního střihu do muslimských zemí, tak nejde implantovat islám do zemí západního světa. Proč? Z mnoha důvodů ... totální odlišnost kulturní, historická, životních hodnot atd.
Myslím si, že je na čase, aby si Evropa přestala hrát na svět bez problémů, aby evropské země začaly důsledně chránit to, co k nim náleží, tedy kulturu, historii, tradice, životní hodnoty. Tedy vše to k čemu každá země dospěla dlouhodobým, a často třeba i bolestným, vývojem. Nemá cenu se tvářit, že jsme všichni stejní, nejsme a nikdy jsme nebyli. Tak jako je rozdíl mezi každým jednotlivcem, je i rozdíl mezi jednotlivými civilizacemi. Co je pro nás normální, může být pro lidi z jiných koutů světa divné, nepřípustné až pobuřující a naopak. Neuvědomit si tento fakt by bylo tragickou chybou.
Jsem pro, abychom přijali jednotlivce odjinud, pokud tady chtějí žít a chtějí se nám přizpůsobit. Věřím, že u jednotlivců je začlenění do naší společnosti možné. U masivní imigrační vlny, jejímiž jsme svědky, tomu nevěřím, a proto z ní mám strach.
