V roce 2004 jsem hlasoval proti našemu vstupu do Evropské unie. Čím dál tím více se přesvědčuji o tom, že jsem hlasoval správně. Nevěřím projektu, který se dle mého dost zásadním způsobem vychýlil od původního záměru tvůrců EHS. Nevěřím projektu, který se Evropu snaží unifikovat. Nevěřím projektu, který se stal byrokratickým molochem. Nevěřím projektu, jehož úředníci nám např. přikazují, kterými žárovkami již nesmíme svítit. Nevěřím projektu, který se jakýmisi dotacemi podílí na stavbě dálnic, cyklostezek, aquacenter, tu zase pak na zateplení a výměně oken v konkrétní škole v mém rodném městě atd. Nevěřím projektu, který se tváří jako ekonomicky silný a úspěšný a přitom je neskutečně socialistický, přebujelý, snažící se ovlivňovat životy občanů členských států EU. Nevěřím projektu, který se ke svým členským státům chová spíše jako k obtížným koloniím, které je třeba umravňovat.
Česká republika je bohužel členem EU již 7 let. Naštěstí ale nejsme členy evropské měnové unie a naší měnou není Euro, ale stále naše Koruna česká. I když jsem zhusta slýchával argumenty, jak si všichni podnikatelé přejí přijetí Eura, jak doplácí díky kurzovým rizikům na to, že stojíme mimo EMU, i přesto si myslím, že si alespoň v tomto držíme jakous takous svébytnost (i když samozřejmě chápu, že díky exportnímu zaměření naší ekonomiky jsme velice závislí na státech, které platí eurem). Nikdo nám totiž nemůže přikazovat, abychom platili dluhy někoho jiného ... nyní Řecka, v blízké budoucnosti možná Itálie a dalších zemí.
Snahy o větší integraci EU jako celku považuji za vyloženě nebezpečné pro celou Evropu a právě Evropskou měnovou unii považuji za jeden z nejzřetelnějších znaků této integrace. Pokusím se vysvětlit, proč mám takový názor. Čtenáři se nemusí bát, že nyní začnu ukazovat grafy, tabulky a jejich prostřednictvím se budu snažit dokázat svoji pravdu. Nic takového dělat nehodlám. Ekonomika a finance jsou totiž pouze jednou částí integrační snahy politiky Evropské unie, byť velmi důležitou a velmi zřetelnou. Mají však jasnou spojitost s dalšími tématy v podobě sociologie, historie, kultury, tradic atd. A v tom podle mě vězí "zakopaný pes". EU a EMU v současné podobě se snaží do jednoho celku spojit země, které mají naprosto rozdílnou právě historii, kulturu, tradice nebo životní styl. Zkuste srovnat např. životní styl a pracovní morálku Němců a Řeků a jsem přesvědčen, že dojdete k propastným rozdílům, které jsou dány třeba i takovými maličkostmi jako je například podnebí. Je nanejvýš jasné, že pokud se v jednom spolku vyskytují země s navzájem dosti odlišnými podmínkami, lze o úspěchu takového spolku pochybovat. A současné problémy Řecka jsou toho myslím dosti dobrým důkazem.
Netvrdím, že za řeckými problémy stojí jen Euro. Možná, že by se Řekové potýkali se stejnými problémy i v případě, kdy by stále měli svojí drachmu. Ale jednak by díky existenci svojí národní měny měli mnohem širší spektrum nástrojů, jak krizi řešit a jednak by nepožadovali placení svých dluhů po státech typu Slovenska (kde je průměrná mzda i důchod obyvatelstva o desítky % nižší než v Řecku).
Dotkl jsme se zde i historie. Uvědomuje si úřednický a politický šiml v EU, že mnohé evropské národy mezi sebou mají historické spory, které mohou při Bruselem diktované integraci opět vyplavat na povrch. Což může být cesta zase a jenom k novým problémům. A i zde to může být opět Balkán, který může být z hlediska národnostních půtek velmi "živou" oblastí.
Myslím, že by bylo pro Evropu dobré a zdravé vrátit se k principu starého kontinentu založeného na národních státech se svými národními měnami. Se zachováním toho nejširšího možného a výhodného pro všechny, tedy volného mezinárodního obchodu.
