Občas vídáme a čteme diskuze nejrůznějších ekonomů, analytiků, podnikatelů či investičních bankéřů o tom, jestli máme nebo nemáme přijímat společnou evropskou měnu. Jistě nelze brát ekonomické argumenty na lehkou váhu, ať už hovoří ve prospěch nebo proti přijetí Eura.
Problém je podle mého v tom, že ta diskuze se zúžuje právě a jenom na argumenty ekonomické. Pokud se my, nebo jakýkoliv jiný stát, rozhodneme pro přijetí Eura, tak jsem pevně přesvědčen, že důsledky takového kroku čistě ekonomické argumenty dalece přesáhnou.
Podle mého je totiž třeba brát v úvahu faktory kulturní, historické, možná i náboženské. Je třeba vzít v úvahu i takové věci jako mentalita národů, jejich pracovní nasazení atd. Jasně, z pohledu ekonomiky jde o věci možná iracionální, neměřitelné v grafech, tabulkách, analýzách pro nebo proti přijetí Eura. Ale přesto jde o věci, dle mého, maximálně důležité, které se možná neprojeví hned, ale o něco později a o to více mohou být záludnější.
Jsem přesvědčen, že podobně jako tak důležitá věc jako rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí, se i jiná rozhodnutí v našich dějinách týkala nejen ekonomických argumentů, ale právě i tak neměřitelných věcí jako je národní cítění, jako jsou tradice atd. Kdesi jsem slyšel zajímavý názor jednoho z našich historiků na otázku ohledně vzniku Československé republiky. Nebudu citovat doslovně, ale říkal něco s čím souhlasím. Totiž kdyby záleželo čistě na racionálních ekonomických argumentech, pak by Československo nevzniklo a bylo by lepší zachovat Rakousko-Uhersko kvůli většímu trhu, kvůli tomu, že představitelé mocností byli zvyklí jednat s jedním císařem namísto s hlavami x nově vzniklých států. Přesto naši předci, ať už hovoříme o vedoucích představitelích (Masaryk, Beneš atd.) nebo o legionářích, kteří neváhali nasadit život za ještě neexistující stát, o vytvoření samostatného státu usilovali.
A mám pocit, že přesně tyto věci jsou i jádrem problémů dnešního Řecka. Podle mého to nemůže dopadnout jinak, než že Řecko eurozónu opustí a přijme zpět svoji drachmu. Totiž problémy se nevyřeší reformami a nevyřeší se dalším zalátáním dluhů. Problém tkví v tom, že eurozóna tlačí Řeky, aby přestali být sami sebou. Řekové a jsem přesvědčen, že i ostatní národy "jižního křídla" eurozóny vždy byli a jsou pohodlnější, zvyklí na své siesty apod., jejich pracovní nasazení v porovnání třeba s Němci je nižší. Tací byli, jsou a budou. Já je za to vůbec nekritizuji. Naopak si myslím, že tahle jejich pohoda je spolu s mořem a sluncem i jistým lákadlem pro našince při letních dovolených. Vezměme si třeba i Italy a to kolikrát devalvovali svoji liru a zavzpomínejme, jak i obyčejné zboží v italských obchodech dosahovalo nominálně vysokých částek, ale přitom právě toto bylo italskému hospodářství vlastní a vyhovující. Problém je v tom, že když se tyto země chtějí vecpat do jedné skupiny třeba s tím Německem nebo ostatními zeměmi na sever, kde je třeba pracovní morálka jiná, tak nastane problém kvůli věcem, které mají zčásti ekonomický základ a zčásti, a o tom jsem přesvědčen, základ i právě v rozdílné mentalitě a zvykům jednotlivých národů.
Při vzniku Eura si asi nikdo takovéto problémy nepřipouštěl a vytvářel se, podle mého naprosto mylný, dojem, že jsme všichni stejní a jednotní. Až čas ukazuje, že ani EU či samotné Euro nedokáže rozdíly v mentalitě a ve zvycích národů smazat a paradoxně se Euro namísto spojení může stát spíše zdrojem svárů. V tom vidím to nebezpečí i třeba pro nás, a proto za sebe říkám Euru NE!!!
