Dnes už se o spoustě věcí musí zase mluvit potají. Nemůžou se říkat na plná ústa, aby se nepřekročila hranice politické korektnosti.
Kdokoliv otevřeně mluví o problémech dnešní společnosti a nebojí se veřejně říct, že:
- cikáni byli, jsou a budou prostě cikáni (já osobně toto slovo nevnímám jako urážku),
- příliv muslimů do Evropy je nebezpečný, protože jde o lidi, kteří mají jiné hodnoty a pochází ze zcela jiného kulturního prostředí, tolik odlišného od našeho,
- je třeba chránit a bránit hranice země, protože je to náš domov a že máme právo na základě legislativních postupů konkrétní lidi k sobě domů (myšleno do naší vlasti) prostě nepustit,
- že eurounijní integrační proces je prostě nedomyšlená hloupost, která přináší více svárů než rozumné spolupráce a porozumění,
- že si sudetští Němci za své postoje před a během 2.sv. války poválečný odsun zasloužili,
tak je pak strhán médii (dnes ráno jsem si přečetl dokonce zajímavou formulaci "solidní média"), vrcholnými politiky, neziskovými organizacemi, multi-kulti sluníčkáři. Takový člověk je označen za extrémistu, xenofoba, nácka atd.
Jakoby se pomalými krůčky, plíživě a za podpory mnoha na první pohled líbivých hesel vracelo to, co Češi a Slováci zažívali za diktatury proletariátu, kdy se pravda v mnoha případech zamlčovala nebo kroutila ve prospěch tehdejšího režimu a tehdejšího "nejskvělejšího" spojence, tedy SSSR. Tak třeba ... já osobně jsem ze Strakonic, města osvobozeného na konci 2. sv. války americkou armádou. Přesto se až do roku 1989 mluvilo pouze o osvobození Rudou armádou. I já jsem coby malý capart chodil na oslavy osvobození Rudou armádou, i když rudoarmějec do našeho města na jaře roku 1945 ani nepáchl. Po roce 1989 zase všichni mluvili především o zásluhách Američanů a role rudoarmějců se relativizuje a říká se, že vlastně nepřinesli osvobození, ale jen jinou diktaturu. Tak trošku z extrému do extrému, snaha objektivní poznání a popsání se nejen v tomto jaksi vytrácí. Osobně si vážím každého, kdo položil život za to, že jsem se i já mohl narodit a že jsem se narodil v naší vlasti a ne někde za Uralem.
Nevím přesně, co bylo spouštěčem politické korektnosti, ale mám pocit, že tento jev současnou (nejen) českou společnost dusí a brání jí pojmenovat a řešit problémy.
Když si přečtu, že komisař OSN pro lidská práva ze Saúdské Arábie (kozel zahradníkem???) mluví o našem prezidentovi, proti kterému lze mít mnoho námitek, jako o populistovi, tak se dost divím. V čem jsou postoje našeho prezidenta v souvislosti s uprchlickou krizí populistické? Náš prezident, dle mého zcela oprávněně, poukazuje na rizika, která v Evropě v souvislosti s migrační vlnou vzrůstají. Neříká přeci nic jiného. Uznávám, že mezi vrcholnými politiky jde bohužel spíše o ojedinelý hlas. Ta většina totiž jezdí do Bruselu, mele pantem o nutnosti ostrahy hranic ale ve výsledku neudělá vůbec nic. Žije si dál ve svém eurounijním vakuu a nevnímá a nechce vidět problémy a slyšet hlas obyčejných lidí. Jako třeba ten náš Bohuslav Sobotka, po BREXITU samé "méně Evropy", reforma EU atd., ale nyní už je to zase v zajetých kolejích a mluví o společné evropské armádě.
Já nechci žít v šedi, kde se nesmí věci nazývat pravými jmény. Chci žít v prostředí, kde černé je opravdu černé a smí se říct, že je to černé. Přijde mi, že o tuhle možnost ale právě vinou politické korektnosti pomalu ale jistě přicházíme ... .
