Voženílková dorazila na přepadovou kontrolu bez pozdravu. „Co to je?“ hořela zvědavostí. „I ta kráva zabučí, když vejde do chléva,“ vytočil oči v sloup Marťan. Čárlí přidal důrazné a hlasité, „dobrý den!“ a též otázku ignoroval.
ZÁPISKY Z RACHOTY 16: SLEČNA VOŽENÍLKOVÁ
„Tak co, už si ji pozval?“ dorážel Marťan na Čárlího.
„To je blbý.“ Čárlí i nadále dělal zagorku.
„Vždyť si o to rande sama řekla, nebuď ubulenej,“ přidala se Orca.
Řeč byla o Michaele ze Zákaznického oddělení a o tom, že Čárlí nevyužil její nahrávku na smeč. V podstatě mu navrhla rande a on se pod zvídavým pohledem přátel nedokázal rozhoupat k vyjádření. „Zachránil“ ho až příchod Míry, Daniely a Holanďanů. Míček skončil v autu a on ho doposud nezvedl a neodpálil na druhou stranu hřiště. Ale samozřejmě věděl, že čím déle bude váhat, tím to bude horší.
Na další Čárlího námitku stran věkového rozdílu Marťan zareagoval vzpomínkou na svá skautská léta.„Hele, my tam měli vedoucího Tomáše a ten to s děckama fakt uměl. Obzvlášť s Anežkou, ta byla naprosto nezvladatelnej živel, ale jeho jediného poslouchala. Úplně ho zbožňovala, žila jenom s mámou a on ji v podstatě vychovával. A jak postupně rostla a krásněla, ostatní vedoucí si z něj dělali srandu, že si vlastně vychovává svou budoucí ženu. Všem bylo jasný, že jednou skončí spolu ...“
Čárlí s Orcou viseli Marťanovy na rtech a čekali, jak příběh skončil. Zda dospěl k happy endu. Jenže Marťan mlčel.
„Jak to s nimi sakra dopadlo?“ vyhrkla netrpělivě Orca.
Marťan byl zaskočen její reakcí, „já nevím, pak jsem tam přestal chodit.“
Čárlímu ta historka bez pointy kupodivu pomohla se rozhoupat „No, tak dobře, až ji potkám, tak to zkusím,“ podvolil se vůli většiny, „ale nebudete mi do toho kafrat.“
Osud tomu chtěl, že na Michaelu narazil už ten den, ale ve chvíli, kdy měl hlavu v pejru a na milostné tokání neměl ani pomyšlení. Před Michaelou totiž na stroj dorazila nafrněná slečna Voženílková. Voženílková měla po dobu mateřské nepřítomnosti zastupovat Fašistku a ke svému úkolu přistupovala se stejným maniakálním zaujetím jako Fräulein, které naštěkal do boudy její přítel z Polska. Mezi Voženílkové nové povinnosti patřila i účast na přepadových inspekcích 6 S a ona měla z toho úkolu takovou radost, že vyrazila jako předvoj. Takže jí osádka nevěnovala přílišnou pozornost, když na stroj mlčky (rozuměno bez pozdravu) dorazila. Obvykle dostali echo předem. Ať už od Radima nebo od některého z kolegů. Tentokrát je zaskočila nepřipravené.
„Co to je?“ hořela zvědavostí, když otevřela dveře skříňky.
„I ta kráva zabučí, když vejde do chléva,“ vytáčel oči v sloup Marťan.
Čárlí s ním byl názorově zajedno a proto přidal důrazné a hlasité, „dobrý den!“ a otázku ignoroval.
„Dobrý den,“ pochopila narážku, „ptám se, co to je?“
„Thelma a Louisa,“ představil jí Čárlí své dvě schovanky, které tentokrát neschoval.
„A co v těch termoskách máte?“ zajímalo Voženílkovou.
„Teplou vodu,“ lakoval ji Čárlí.
„Cože?“ Voženílková tak protáhla obličej, že ji brýle sjely až na špičku nosu.
„Mám ukrutnou zácpu, tak piju teplou vodu,“ pokračoval k pobavení ostatních Čárlí.
„Pane Hampsten …“ natočila hlavu na stranu a nesouhlasně s ní zavrtěla, „čistě jenom mezi námi, co máte v těch termoskách?“
Nakonec to bude rozumná holka, pomyslel si Čárlí a rozhodl se, že z ní nebude dělat blbce. „Slečno Voženílková, jenom mezi námi … zelený čaj.“
Voženílková mu důvěru splatila tím, že udělala blbce z něj. Když na stroj dorazil zbytek přepadové inspekce v čele s Nerudou, vystřelila jak čertík z krabičky a s pravačkou vysoce zvednutou poutala pozornost, „pane Nerudo, pane Nerudo … Hampsten tady má dvě termosky s čajem.“
„Tak tomu říkám, čistě jenom mezi námi,“ pravila ironicky Orca. Michaela, která jako obvykle průvod uzavírala a slídění a peskování si ani trochu neužívala, po Čárlím hodila soucitný pohled.
Jeho prohřešek měl takový ohlas, že tentokrát ani nedošlo na obligátní dotaz: co znamená 6 S? Takže Marťan nemohl přednést svůj nový jazykolam: Sýkora sdílí svou stylovou, sexy samojebku (polský výraz pro selfie).
O měsíc později následovala další přepadová inspekce. Tentokrát si Thelma s Louisou hověly na dně kufru na nářadí, ale i tak neušly ostřížímu zraku Voženílkové. Ta se opět tetelila blahem.
„Hampstene, vy jste nepoučitelnej, zase horká voda na zácpu?“ křenila se od ucha k uchu.
„Přesně jak říkáte, horká voda na zácpu,“ dal jí za pravdu Čárlí.
„Taky mám dneska zácpu,“ zatvářila se tak, že by jí to snad i věřil.
„Tak si poslužte,“ vyzval ji Čárlí a se zadostiučiněním sledoval, jak si do hrníčku lije průzračnou, horkou vodu. Vychutnal si odplatu plnými doušky a užíval si, že tam stojí jak opařená.
„Tak pevně doufám, že se po …“ zakuckal se Čárlí, „ … potom uvolníte.“
Když vrchnost opouštěla stroj, Michaela na něj povzbudivě mrkla, což neušlo Marťanovi a Orce.
„Co to mělo znamenat?“ zajímalo Marťana.
Čárlí k vysvětlení použil poslední větu z filmu Casablanca. „Louisi, myslím, že tohle je začátek krásného přátelství.“
„Teď jde o to, kterou z nich máš na mysli?“ zajímalo Orcu. „Obě po tobě jdou jak slepice po flusu.“
Čárlímu se to přirovnání ani trochu nelíbilo a tak než aby jim vysvětloval, který kur domácí měl na mysli, porušil další ze zákazů, vytáhl mobil a nakloval do něj zprávu: M. díky za varování, vyzvednu tě v pátek v šest hodin. Č.
Předchozí díly najdete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125741
