Proniknout do tvých myšlenek, mít na zlomený srdce lék, už žádný drama. Co z lásky dělá závislost a kde se rodí žárlivost, dřív nepoznaná.
SLEČNA PÁTEK (2018)
-
Proniknout do tvých myšlenek,
mít na zlomený srdce lék,
už žádný drama.
-
Co z lásky dělá závislost
a kde se rodí žárlivost,
dřív nepoznaná.
-
Ta zpráva bolí, bolí o to víc
a vážně nevím jak Ti říct,
že mě to mrzí.
-
Vzpomeň si, má to důvody,
střídáš návraty, odchody
a roníš slzy.
-
Když se křídla noci rozvinou,
nad celou zdejší krajinou,
depka zuby cení.
-
Věříš, že stále žije naděje,
že číslo dvě snad uspěje,
neupadne v zapomnění.
-
Je to jen další z nálezů a ztrát?
Ale co když, možná, akorát,
on byl ten pravý.
-
Tak vidíš to dnes, zítra snad,
však co za let tak padesát,
pustíš ho z hlavy?
-
Všechno si hrdě dala v sázku,
dopadla tvrdě v tomto svazku,
nezbylo místo.
-
Zbyl Ti jenom protest tichý.
Víš, pár netvoří čísla lichý,
toť jedna z jistot.
-
Když se křídla noci rozvinou,
nad celou zdejší krajinou,
depka zuby cení.
-
Věříš, že stále žije naděje,
že číslo dvě snad uspěje,
neupadne v zapomnění.
-
PRÁVĚ VČAS (2019)
-
Je to dávno nebo včera? Vzpomínky máš skryty v mlze.
Odkud pramení ta nedůvěra, ptá se znovu, vesměs drze.
-
Žádný co by bylo, kdyby? V anonymitě téhle skrýše.
Už není čas na pochyby, to si piš - nezavolá, nenapíše.
-
Ty jsi úsvit, žár a plamen, neomylná střelka kompasu.
Sejmeš tíhu z jeho ramen, smutku jenom do času.
Ty jsi lék na krev a slzy, naděje a nový srdce hlas
Nejdeš pozdě ani brzy, ba naopak ... právě včas.
-
Bolí to víc nebo málo? Míň na těle, víc na duši.
Jak se záhy ukázalo, ani jeden ze tří netuší.
-
Žádný co by bylo, kdyby? V anonymitě téhle skrýše.
Jako Ježíš na kříž přibit, trpíš nahlas, trpíš tiše.
-
Ty jsi úsvit, žár a plamen, neomylná střelka kompasu.
Sejmeš tíhu z jeho ramen, smutku jenom do času.
Ty jsi lék na krev a slzy, naděje a nový srdce hlas
Nejdeš pozdě ani brzy, ba naopak ... právě včas.
-
Zvedni hlavu a zrak z knihy, prostě jsi na lep sednul.
Zbav se zášti, vší té tíhy, co tě věčně táhne ke dnu.
