Kterak Čoudek nebral ohledy a měl koitus, aby zaplatil sestře školní potřeby

„Já ti vážně nezahýbám, cizí štěrbinku jsem neviděl, jak je rok dlouhej,“ dušoval se Čoudek. „Ale my spolu chodíme dva roky,“ připomněla mu drobnou nesrovnalost Martina. „Já byl v matematice vždycky slabej,“ krčil rameny Čoudek. 

KTERAK ČOUDEK NEBRAL OHLEDY A MĚL KOITUS, ABY ZAPLATIL SESTŘE ŠKOLNÍ POTŘEBY

„Čoudku, musíš mi pomoct,“ naléhal na kamaráda Pája.

Čoudek, který si právě vyslechl, co provedl, pro něj neměl slova pochopení. „Ty seš ale dement! Jak jsi mohl zahnout Evě, když je těhotná?“

Sám se sice v minulosti dopouštěl nevěry opakovaně a bez výčitek svědomí, ale to bylo před Martinou. Takže se to nepočítalo.

„Byl jsem opilej a nadrženej,“ vyjmenoval hned dva důvody Pája. „Při prvním těhotenství měla Eva na sex chuť pořád, ale teď ani ťuk.“

„Takže se to stalo jenom jednou a šmytec?“ ujišťoval se Čoudek.

„Popravdě pětkrát ten večer …“ upřesňoval Pája a Čoudek uznale kývnul a byl v pokušení si s ním plácnout. Nesměl by ovšem dodat, „a pak jsme se ještě párkrát sešli.“

„Ale to už jsi nebyl opilej …“

„Opilej ne, ale nadrženej pořád. Ale fakt toho lituju, už se s Monikou vídat nechci. Jenže ona to vidí jinak. Sice nezná moje jméno ani příjmení, neví, kde bydlím, ani že mám rodinu, ale pořád trnu, že ji zase potkám,“ zpytoval Pája svědomí s popelem na hlavě. „Navíc má moje telefonní číslo.“

„Jak to, že nechtěla vědět, jak se jmenuješ?“ žasnul Čoudek. Kam se poděl ten nesmělý panic? „A co myslíš tím zase potkám?“

„Představil jsem se jménem kámoše z Pardubic a narazil jsem na ní před Dětským světem, kde jsem čekal na Evu. Měl jsem co dělat, abych se jí zbavil, než přišla. I tak nás z dálky viděla a vyptávala se, kdo to byl.“

I když dali hlavy dohromady, nic světoborného nevymysleli. Protože záletná stíhačka byla velkou hrozbou, rozhodl se Čoudek, že si Pája s Monikou domluví schůzku a namísto něj přijde on. A pokusí se jí tu zamilovanost vyhnat z hlavy. 

„Zítra ve dvě U Mrtvoly,“ přečetl Pája Čoudkovi odpověď z SMS. Monika tam roznášela pivo. Kalkulovali s tím, že tam bude mít hosty a nebude moc dělat scény.

„Nechceš nějakou záchranu? Kdyby se to zvrtlo, trvalo to dlouho. Že bych ti třeba zavolal, že se něco děje a musíš urychleně odjet?“ navrhl mu Pája.

„Ty už si toho udělal dost,“ odmítl nejprve Čoudek, ale protože U Mrtvoly nechtěl smrdět moc dlouho, domluvili se, že kdyby se to protáhlo, zavolá mu Pája, že měl jeho otec infarkt. Starý pan Dítě byl stejně parchant a už byl dávno po smrti, takže žádné morální dilema nehrozilo.

Následující den Pája vyhodil Čoudka sto metrů od hospody a sám zaparkoval tak, aby měl výhled do zahrádky. Otcův myslivecký dalekohled měl připravený v batohu.

Čoudek se usadil ve stínu stromů s výhledem na vchodové dveře a v hlavě si přehrával, co neznámé Monice řekne.

„Čoudku!?“ dovolával se jeho pozornosti důvěrně známý hlas z minulosti.

„Hoňavá?“ žasnul úplně stejně Čoudek. Jelikož Hoňavá na sobě měla zástěru, z které ji vyčuhovala propiska a ještě nepopsané konzumační lístky, došlo mu, že se Pája zapletl s jednou z jeho dávných milenek.  

Hoňavá byla svého času regionální legendou. Vypadala starší, vyspělejší a byla velice zvídavá a zručná, takže už od dvanácti ochotně chlapcům poskytovala orální péči rukou. Zpočátku jen tak pro zábavu. Líbilo se jí, jakou má v tu chvíli nad nimi moc. Později už to dělala za cigára, víno nebo drobné do jukeboxu. Ale pokaždé to začalo a skončilo jen tou ruční prací. Nikdy nikomu nedovolila nic víc. Až Čoudkovi v domnění, že ji miluje. Čoudek to slovo normálně nepoužíval, ale tenkrát musel vytáhnout těžkej kalibr. Nešlo ani tak o uspokojení jeho potřeb, jako spíš o sázku se štamgasty. Slíbili mu pět set korun, když Hoňavou ohne u hříbku. U hospody byl parčík s rybníkem a u rybníku obrovský hříbek, kolem jehož nohy byly postaveny v kruhu lavičky. Obrovský klobouk skýtal ochranu před sluncem i deštěm. Ochranu před pohlavními nemocemi či nežádoucím otěhotněním samozřejmě neskýtal, ale na to Čoudek v tu chvíli nemyslel. Přesto akt nezanechal žádné fyzické následky. Horší to bylo s těmi duševními u Moniky. Jenže Čoudek, ač na sebe nebyl pyšný, nutně potřeboval peníze, aby mohl sestřičce Kátě koupit školní potřeby: penál, tužky, pastelky, vodovky, ořezávátko, bačkory a tenisky do tělocvičny. Peníze na ně určené totiž máma propila.

„Dáš si pivo?“ ptala se už podruhé Monika duchem nepřítomného Čoudka.

„Jasně …“ přitakal a sledoval, jak odchází k dalšímu stolu. Pájovi, jenž je pozoroval dalekohledem, poslal na dálku pantomimický vzkaz. Ukazovák a prostředník si vložil do úst a vystřelil si mozek. Dobře si uvědomoval, že pokud předtím byla jeho vyjednávací pozice složitá, teď je předem odsouzen k nezdaru. Anebo taky ne, utěšoval se v duchu. Třeba už mi to dávno odpustila a teď se tomu společně zasmějeme.

„Potřeboval bych s tebou mluvit,“ započal vyjednávání.

„My dva se spolu nemáme o čem bavit.“ Monika mu dala jasně najevo, že má paměť jak slon a na jeho chobot nezapomněla.

„Tak v první řadě se chci omluvit, že jsem s tebou spal kvůli těm penězům …“

„Kvůli jakejm penězům?“ nechápala Monika. „Mě ranilo, že ses se mnou vyspal a pak si dělal, jako bych byla vzduch. Přijít ve čtrnácti o panenství tímhle způsobem, o tom fakt žádná holka nesní,“ vpálila mu do očí.

„A co jsi čekala? Vodění za ručičku a pozorování měsíce v úplňku? Vždyť jsi vydlachnila ocas půlce okresu,“ nabídl jí Čoudek svůj pohled na věc. „Já ti fakt nechtěl ublížit,“ kál se, i když tenkrát si z toho popravdě velkou hlavu nedělal. Nakonec Monice i přiznal, jak to bylo s těmi školními potřebami.

Monika obsloužila nově příchozí hosty, uspokojila ty, co byli na dně, a vrátila se k Čoudkovu stolu.

Jakmile se Čoudek na vlastní oči přesvědčil, že s pravdou dokáže divy, rozhodl se této taktiky držet.

„Mončo, nejsem tu kvůli naší minulosti, ale kvůli tvojí budoucnosti …“ začal zeširoka a Monča ho zarazila.

„Čoudku, to mi lichotí, ale já už vztah a přítele mám,“ evidentně nechápala, kam míří.

„Právě kvůli němu jsem tady …“

„Poslal tě Ondra?“ skočila mu opět do řeči.

„Kdo je Ondra?“ nedošlo Čoudkovi, že je to Pájovo krycí jméno.

„S nikým jiným, než s Ondrou jsem žádný vztah v poslední době nenavázala,“ dál si vedla svou.

V tu chvíli Čoudkovi zazvonil mobil. Na displeji se skvělo Pájovo číslo s falešným identifikačním nápisem Mamka. Čoudek s omluvou hovor přijal a nestačil se divit.

„Čoudku, průser. Můj táta měl infarkt, rychlá ho odvezla do nemocnice,“ chrlil ze sebe rozrušený Pája.

Ten kluk se minul povoláním, napadlo ihned Čoudka, protože kdyby nevěděl, že je to fligna, tak by mu to určitě zbaštil i s navijákem. Jeho výkon snesl ta nejpřísnější kritéria. Jediné, co by mu možná vytknul, byl fakt, že se nedržel scénáře a improvizoval. Měl to být Čoudkův otec, ne jeho.

Když si to Pavel přihasil s autem přímo před hospodu a řval na Čoudka přes plot, že musí rychle do nemocnice, došlo mu, že nejde o improvizaci a že se nejspíš rouhali k Bohům.   

Pája byl natolik rozrušený a Čoudek natolik zaměstnaný jeho uklidňováním, že si ani nevšimli, že Monika hodila zástěru šéfovi na hlavu a vydala se je ve svém autě stíhat.

„Já jsem to tím vymyšleným alibi přivolal,“ obviňoval se a nesoustředil na řízení, Pája. „Co když umře?“

„S takovouhle budeme u tý nebeský brány dřív než on,“ strhl volant na stranu Čoudek. Kamión je minul jen tak tak. „To bylo o prsa mladý Vietnamky,“ oddychl si.

„Ondro, myslíš si, že utečeš jako zbabělec a ono ti to projde?“ ozvalo se za jejich zády na recepci oddělení JIP.

Když se Pája vzpamatoval z počátečního šoku, pokusil se apelovat na Moničinu inteligenci a sociální cítění. „Prosím tě, Mončo, musíš to řešit tady a teď? Všechno ti vysvětlím. Můj táta bojuje o život.“

Monika mu empaticky vlepila facku přes půl huby, a tak ji Čoudek vzpouzející se a vztekající odvlekl na chodbu. Tam jí konečně vyložil karty na stůl. Že Pája alias Ondra je žalud, co měl nateklý kule, a tak jí pomocí lží stáhl spodky, aby ji dostal na koníčka. Jenže jeho srdcová královna má pod srdcem nový život, a jestli se to dozví, zbydou z jejich manželských slibů jen bezcenné cáry listů.

„Proč já se vždycky musím zamilovat do takovýho parchanta?“ ronila Monika slzy v Čoudkově konejšivém náručí. Bohužel zrovna v momentě, kdy vešla do chodby Martina následována jeho sestrou Káťou.

Eva jim zavolala, že měl tchán infarkt a nemůže se dovolat Pájovi. Martina se nabídla, že jsou poblíž na nákupech, a tak do nemocnice dorazí jako morální podpora a hlídací teta pro Matýska.

„Co vy tady děláte?“ žasnul Čoudek. Až následně mu došlo, že Moniku objímá a že to z pohledu Martiny zřejmě vypadá všelijak.

„Co ty tady děláš?“ odpověděla otázkou Martina.

„Čekám na Páju, jeho táta měl infarkt,“ snažil se zachovat dekorum.

Martina významně kývla směrem k Monice, která se mezitím odtáhla. „Představíš nás?“

„Jasně, to je moje žena Martina, ségra Káťa a to je Hoňav … teda Monika. Jo a není to, jak to vypadá,“ ujišťoval první dvě jmenované Čoudek.    

„Brácha, ty s ní šukáš?“ nebrala si servítky Káťa. Byla Martině neskonale vděčná, že z bráchy udělala skoro normálního člověka a z představy, že se zase vrátil do starých kolejí, jí bylo blivno. Čoudek dřív projel nejednu trať a žádný tunel mu nebyl cizí.

„Co prosím?“ snažil se Čoudek získat čas.

„Jestli s ní spíš?“ moc času mu neposkytla.

„Nespím,“ odpověděl po pravdě.

„A měl jsi to v plánu?“ pokračovala ve výslechu.

„Samozřejmě, že ne.“

„A ty s ním šukáš?“ obrátila se přímo na Moniku, která jen zavrtěla hlavou.

„Tak ségra, seš blbá?“ rozohnil se Čoudek. „Když nespím já s ní, tak jak může spát ona se mnou,“ namítl logicky. 

„Takže jste spolu nešukali?“ stále měla pochybnosti Káťa.

Čoudek zaváhal a pod tázavým pohledem Martiny kapituloval. „To je zase jiná otázka ...“ pozvedl výstražně ukazovák. „Jednou,“ připustil, „cca před deseti roky u hříbku.“

„Ale to jen proto, že potřeboval prachy na školní potřeby tady pro Kaťu,“ přispěchala Monika s vysvětlením, které Káťu i Martinu ještě víc zmátlo.

Dalšímu divení a vysvětlování učinil přítrž malý Matýsek, který vtrhl do chodby jak velká voda.

„Teto Maltino, děda měl mltvici,“ přihnal se k nim s očima navrch hlavy. Martina ho chytla do náruče a zvedla.

„To bude dobrý, Matýsku, děda je bojovník.

„Jako Tlans …folmels,“ lámal si jazyk Matýsek.

Teta Martina nestihla odpovědět, neboť je míjela rozrušená Eva s tchyní a gesty jí naznačovala, ať se o Matýska postará. Monika si viditelně oddychla, když za nimi zaklaply dveře na recepci, ale úleva to byla pouze dočasná.

Eva byla vcukuletu zpátky. „Tebe já znám,“ zamířila prstem na Moniku. Viděla jsem tě s Pájou minulý týden před Dětským světem a pak se choval divně. Navíc mi tvrdil, že tě nezná, že ses jen ptala na cestu. Co tady děláš?“

Monika zalapala po dechu a nezmohla se na slovo.  

„Matýsku, zacpi si uši,“ instruovala synátora, a když tak učinil, pronesla už notoricky známé obvinění. „Ty s ním šukáš?“

„Evo, neblázni, to dělaj ty hormony,“ snažila se ji uklidnit Káťa. Ale Eva už nabírala vzduch do plic a schylovalo se k další scéně.

„Pája s ní nic nemá,“ zasáhla Martina, „ta coura má poměr s Čoudkem. Pája se jí jen snažil domluvit.“

Většina přítomných vytřeštila nevěřícně oči. Monika se chtěla bránit, ale Káťa, která stála za Evou, jí důrazně naznačila, ať to ani nezkouší. Matýsek měl pořád zacpané uši a choulil se u Martiny v náručí.

Eva po odhalení „Čoudkovy nevěry“ a „Pájova charakteru“ zjihla, Monice se omluvila, ale pak jí přeci jen vlepila facku. „To se dělá? Martina je moje nejlepší kamarádka.“

Čoudek už ani neprotestoval, když propleskla i jeho.

„To jsou ty hormony,“ dodala omluvně Eva, upravila se a šla zpátky na recepci.

„Tak snad abych šla,“ přerušila nastalé ticho Monika. „Hosti v hospodě čekaj … tak se mějte, mládeži,“ rozpačitě se rozloučila.

„Káťo, vezmeš Matýska ven?“ poprosila Martina budoucí švagrovou.

Když tak Káťa učinila a Martina s Čoudkem na chodbě osaměli, hned se chopil slova. „Já tě ujišťuji, že jsem s ní vážně …“

„Já to přece vím,“ zarazila ho Martina.

„Já jen, aby bylo jasno. Chápu to správně, že jsi to hodila na mne, protože Evička je těhotná a tak si nezaslouží, aby jí Pája zahýbal?“

„Já si taky nezasloužím, abys mi zahýbal.“

„Já ti taky nezahýbám, cizí kundičku jsem neviděl, jak je rok dlouhej,“ dušoval se Čoudek.

„Ale my spolu chodíme dva roky,“ připomněla mu drobnou nesrovnalost Martina.

„Já byl v matematice vždycky slabej,“ krčil rameny Čoudek a radši se vrátil zpátky k chválení. „Udělala jsi dobře, ženo, holky musej držet při sobě.“

„Jak říkáš, muži, těhotný holky musej držet při sobě,“ oznámila mu, co už za pár týdnů bylo zjevné.

„My budeme mít Vomrzajdu?“ zajásal Čoudek.

Martina jeho nadšení nesdílela. „Jakou Vomrzajdu? Budeme mít dítě.“

Právě Evin Matýsek a Červova Natálka rozezněly její biologické hodiny. Už nechtěla být jen teta Maltina.

„No, jasně že dítě, holčičku přece,“ nechápal Čoudek, čemu se diví. Na tom, že se o miminko pokusí, se domluvili teprve před měsícem a Čoudek od té doby chodil do postele s písní na rtech. Pocházela z Večerníčku Křemílek a Vochomůrka a text byl snadno zapamatovatelný: vstávej , semínko holala, bude z tebe fiala.

„Ty seš prostě úžasná,“ nechal se unést Čoudek. „Já tě …,“ zarazil se, protože tahle slova obvykle nepoužíval.

„Co mě?“ chtěla je slyšet Martina.

„Mi ...lu ...ju,“ dávkoval Čoudek šeptem své vyznání a koukal se přitom nepřítomně na stranu a do stropu.

Martinu tím i tak ohromil a rozněžnil. „Jestli to bude holčička, tak ji nebudeme říkat Vomrzajda,“ kladla už předem nesplnitelné nároky. „Co kdyby se jmenovala po tobě … Daniela?“

Čoudek nadšeně souhlasil (s druhou částí návrhu) a tak bylo o jméně a pohlaví rozhodnuto osm měsíců předtím, než se Vomrzajda Danielka narodila.

Jinak Vomrzajda není hanlivý výraz, naopak je to označení pro dívku krásnou. Vzniklo, když se Červ rozplýval nad jistou atraktivní dívkou. Líbila se i Čoudkovi, ale ten se vždy držel hesla: lovec když loví, tak o kořist naoko nejeví zájem, proto ji před Červem lehce pohanil: Vomrzajda, vesnický průměr.

Příště: Kterak Čoudek spustil výčitek lavinu, když staral se o rodinu

Předchozí Čoudkovy eskapády naleznete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125742