Občas si stěžujeme na řidiče a poměry na silnicích tady v Čechách. Ovšem, tomu, co jsem zažila v Itálii bych asi nevěřila, kdybych si to nezkusila na vlastní kůži.
Nedávno jsem si to hasila po dálnici za bráchou do Prahy a najednou před sebou vidím auto, které vypadá, že bude přejíždět z levého pruhu do pravého. Za prvé však přejíždí bez blinkru, takže se člověk může jen těžko dohadovat, jak bude následný manévr vypadat a za druhé se přesouvá stylem, že minutu jede uprostřed dělící čáry a zdá se, že ještě vůbec není jisté, jak se rozhodne. Hned mi na mysl vytane Itálie a tamní řidiči. No, co je tohle za debila? nadávám nahlas a v tom si všimnu, že ono auto přede mnou má italskou poznávací značku...
Toliko asi na úvod o Itálii a jejím řidičském "umění". Jistě, jiný kraj, jiný mrav, ovšem já jakožto kovaná Češka si představuji pravidla silničního provozu poněkud jinak.
V první řadě jsem v šoku z jejich ne/používání blinkru. Při vjíždění na kruháč a vyjíždění z něho musíte být obzvlášť ve střehu, poněvadž nikdy nikdo nikde nebliká. Takže stojíte před vjezdem a ideálně čekáte, až v dohledu není žádné auto, jelikož s každým vozidlem v okruhu pěti metrů riskujete kolizi. Taková ruská ruleta.
Za další - cyklisti jsou všude a je jim naprosto jedno, že za nimi jede auto a že tomu autu kličkují před kapotou, přejíždějí ze strany na stranu a nebo nečekaně téměř zastaví a odbočí. My, ač totálně vzteklí, nakonec jsme se také rozhodli jim vynucenou absolutní přednost přenechat. Protože přece nesrazíme člověka na kole, že?
Také přednosti, vyznačené pruhy a další značky nemají valnou důležitost. Kdo by se zdržoval jejich čtením nebo snad dokonce dodržováním? Prostě kdo dřív přijde, ten dřív mele/ jede. Takže na hlavní silnici buďte radši pořád ve střehu, poněvadž nikdy nevíte, kdy se na vás z vedlejší vyřítí auto a způsobí bouračku jen proto, že mělo dojem, že je v křižovatce první.
Celkově zapomeňte na to, že by Italové věděli, k čemu slouží blinkr. Radši počítejte s tím, že odbočí doprava, pak hned doleva a zase doprava, i když všechna světla na jeho autě zůstávají nepoužitá.
Naopak si zvykněte na to, že všichni naprosto přesně vědí, kde mají klakson. A že ho uslyšíte velmi často, zatímco nebudete tušit, proč. Zkrátka vždy, kdy se někomu něco nelíbí, na vás začne nemilosrdně troubit. Jedete pomalu, rychle, jste na vedlejší nebo na hlavní, jste moc pomalí nebo rychlí? To se nikdy nedozvíte, protože klakson neodpovídá na otázky....
Na všechno je tady dost času. I na silnici. Proč by někdo před vámi nemohl najednou dupnout na brzdu a kochat se okolní krajinou? Proč by nemohl zastavit a rozblikat auto tam, kde se mu nejvíc líbí? Co na tom, že nikdo nemůže projet?
Rada na závěr? Inu, zde je každá rada drahá. Napadá mě jen heslo: Co tě nezabije, to tě posílí. Tudíž naše jízda po Itálii dopadla tak, že jsme se po týdnu vykašlali na blinkry, rychlost, nějaké hlavní a vedlejší silnice, celkově na čtení značek a hojně zapojili do hry klakson, poněvadž zákon džungle funguje všude. I v Itálii na silnicích.
