Je až neuvěřitelné, jak se takřka ze dne na den dokáže změnit lidská společnost, potažmo celý svět. Vše, na co jsme byli doposud zvyklí, je najednou úplně jinak. Děsivé, smutné, i fascinující zároveň. A co nového u mě?
Zkrátka, svět se mění a my s ním....
1. Hrozně moc vařím a mám dojem, že se celý den točí jen kolem jídla. Zavřeli nám školy, takže do práce nemůžu, ani kdybych chtěla a tak si říkám - proč si neudělat něco dobrého? Přiznávám, že vaření nikdy nebyl můj koníček, jenže na druhou stranu miluju domácí jídlo, takže většinu času se ve mně pere tenhle rozpor. Momentálně tedy vyhrává touha po vlastnoručně vyrobeném kusu žvance... i když neříkám, že mi z toho už trochu nehrabe. Navíc ta zaflákaná kuchyň a hory nádobí každý den! Mimochodem, dneska mi v mikrovlnce vybuchl kousek hovězího, takže vnitřek je totálně zas*anej a ještě jsem to neuklidila. Otázka mimo - všimla jsem si, že už několikrát mi maso lehce explodovalo a vždycky to bylo jen kravské, je možné, že je to vysokým obsahem železa v něm nebo jsem úplně mimo?
2. Na nákup chodím jednou týdně a mnohem víc o tom přemýšlím. Plánuji jídlo několik dní dopředu, řeším, kolik čeho vzít, co budu vařit a jestli vše stihneme sníst, než se to zkazí. Začíná mi až teď docházet, jak moc můžeme být rádi, kolik je v supermarketech jídla. A modlím se, aby bylo i nadále...
3. Už skoro měsíc jsem se nemalovala a s mytím vlasů a holením nohou (zavřeli mi bazény) to také nepřeháním. Ovšem teď nám začala škola online, takže včera jsem si po dlouhé době zase namalovala xicht na xicht, aby se mě žáci nelekli. Jen doufám, že webka nepřenáší i to, že jsem se už pár dní nesprchovala.
4. Přijímám instagramové výzvy od žáků typu kopání si s toaleťákem a vypalování koronaviru zevnitř a - pomáhá mi to. Přemýšlím, že zveřejním challenge, jak se ze sedačky ne/trefuji odpadky do koše. Ale co už, musím udělat vše pro to, abych si udržela zdravý rozum.
5. Pravidelně doma cvičím. To asi nemá žádná negativa, ne?
6. Hodiny a hodiny telefonuju s kámoškou a s mámou. K tomu asi netřeba nic dodat.
7. Začala jsem zase šít. Asi jako každá tohoto času v Čechách. Naštěstí zjišťuji, že co se na základce naučíš, na střední jako když najdeš.
8. Vrátila se mi v plné míře moje obsese z nemocí a na to navazující kompulze ohledně hygieny. Zjišťuji, že všechna doporučení, jako například dezinfikování mobilu, mytí klíčů, vyhýbání se zjevně nemocným lidem a časté mytí rukou splňuji už posledních deset let na sto procent. Ovšem ta rouška a rukavice, to je další level!
9. Čtu, uklízím a furt tahám psa ven. Jen se děsím doby, kdy už nebude co uklízet. Ale naštěstí se zatím není čeho bát, ještě mi zbývá vyžehlit mužovy košile a svoje extra zmuchlaná trička a HLAVNĚ - spárovat ponožky!
10. V lese potkávám miliony lidí!!! A to mi pěkně leze na nervy. Sice mám ráda společnost, ale do lesa chodím, abych měla klid. Na jednu stranu je smutné, že většina jedinců objevila přírodu až s příchodem koronaviru, na druhou stranu však doufám, že až zase otevřou Tesca, přestane je to bavit.
... a závěrem bych ráda dodala, že svět patří těm, kdo se nepose*ou...
