Nutkání

Posledních několik let píšu poezii jen ve zvláštním rozpoložení, které nepřichází příliš často. Ale občas se poštěstí....

Myslím, že uvnitř mě roztrhá

ta nebezpečná hra

chvění, horko, zima mráz

nádoba plná nadoraz.

To chvění

je k nezastavení

sevřená v kleštích

opilá věštím

z poháru krve

poznávám teprve

že chvění neusíná.

Jeden pohled stranou

a už nemám na vybranou

všechno padá

a já... já jsem ráda...