Aneb když se krásná holka rozhodne být ještě krásnější za pomoci plastických chirurgů, estetických dermatologů a kdo ví, čeho všeho ještě...
Štěpánka byla mojí žákyní a snad se na mě nikdo nebude zlobit, když ji označím za svého času fyzicky dokonalou... Nemám to slovo ráda, jelikož na každém se najdou chyby a je to tak v pořádku, ovšem, pokud by se mě někdo zeptal, na kom ze svého okolí jich vidím nejméně, označila bych ji.
Pro představu - krásné, dlouhé vlasy, symetrický obličej, výrazné oči, jemné, pravidelné rysy, pěkná pleť, v létě příjemně opálená. A postava to samé. Nikde málo, nikde moc, proporce lahodící oku, všechno pevné, plus přirozené svaly ze závodního tance - na ženu úplně akorát. Prostě figura, pro kterou bych vraždila. Jistě, všechno líčím ze svého pohledu, ovšem na tomto pohledu se se mnou shodli kluci napříč ročníky v celé škole. Takže se nejednou na hodinách dozvídám o všech možných částech Štěpánčina těla, za které by ji nejradši chytili, o tom, jak je k sežrání, jednomu půjčuje učebnici, druhý by ji tu učebnici klidně koupil a třetí se mě ptá, jestli se mi Štěpánka taky líbí. Ti stydlivější mlčí, ale stejně vidím, jak jim svítí oči. "O tom jejím zadku už se mi i zdá." "To je materiál, pánové." "Dneska se na mě usmála." "Já bych ji líbal, až bych brečel." (Ukázka z těch publikovatelnějších komentářů).
Na druhou stranu nutno podotknout, že Štěpánka byla pro většinu kluků naprosto nedostupná. Ke svým fyzickým přednostem si může připočíst i příjemné chování a vystupování, dokonce bych řekla i jistou dávku skromnosti. Už několik let má přítele mimo naši školu, s nímž vypadá spokojeně. Co jsem zažila, neměla v povaze se předvádět a pozornost ostatních kluků spíš ignorovala. Navíc žádný přehnaný make-up ani vyzývavé oblečení, zkrátka přirozená krása.
V maturitním ročníku však najednou dlouho chybí, což u ní není obvyklé. Po nějaké době se tedy ptám spolužáků, co se děje. "Štěpánka je po operaci", povídá její kámoška a vypadá docela v klidu. Trochu se leknu:" Co se jí stalo?" "Nic", uchechtne se jeden spolužák. Začínám být zmatená. "No prostě si nechala zvětšit prsa", vysvětlí konečně druhý. "Cože"? spadne mi brada. V první chvíli mám dojem, že jsem se musela přeslechnout. "No jo no", pokrčí rameny jiná spolužačka. "Dyť to vůbec nepotřebuje", vyhrknu první, co mě napadne. Obvykle se podobné věci snažím nehodnotit, každého věc, ovšem tohle mě tak šokovalo, že se chvíli nekontroluju. A bohužel to asi vypadá, jako bych chtěla nepřímo říct, že snad nějaká jiná zvětšení potřebuje. Přitom nic není dál od pravdy. Z mého pohledu to opravdu nepotřebuje žádná a jsem poměrně striktní. "Ona začala dělat bikini fitness", prohlásí další spolužačka a já začínám lecčemus rozumět...
Samozřejmě, existuje několik případů, které pochopit dokážu (a teď se bavím čistě jen o estetickém důvodu, plastické operace po nehodách, úrazech a nemocech jsou věcí úplně jinou a to bez diskuze). Těmi případy myslím třeba ženy, které neměly malá prsa - ony skutečně neměly žádná. Viděla jsem několik videí o dámách, jimž se ňadra zřejmě z nějakého důvodu nevyvinula (nevím), takže věřím, že zrovna jim operace mohla výrazně zlepšit kvalitu života.
Další sortou jsou ženy, na nichž se neblaze podepsalo těhotenství a kojení. Troufám si říct, že tyto procesy zanechají stopu na každé, která si jimi projde, ovšem na některé jsou patrné mnohonásobně víc. Takže pokud si dotyčná posléze nechá poprsí upravit, rozumím a respektuju.
To ovšem není případ Štěpánky. Když si mladá, krásná holka léčí komplexy tímhle způsobem a nebo touží být ještě "krásnější", tak vážně nechápu. Kdo má hodně, chce ještě víc a neváhá jít pod kudlu - to už mi připadá skoro jako rouhání. A v neposlední řadě hlavně věčná škoda. Ale jak už jsem předeslala, začíná mi do sebe všechno zapadat. Již několik let totiž sleduju na Youtube jistou bývalou bikiny fitnessku, jež tvrdí, že pokud chcete na tomto poli něco dokázat (rozuměj vyhrávat), umělá prsa jsou nutnost. Protože málokterá má svoje přírodní dostatečně velká, dobře tvarovaná a pevná zároveň. A v neposlední řadě vám vlivem intenzivního posilovaní a striktní diety prsa (z)mizí - paradox? Ufff!
No, nejsou evidentně jediným orgánem, který mizí... u většiny utrpí i mozek.
Štěpánčiny harmonické proporce se tedy změnily, ovšem z mého pohledu ne k lepšímu a bohužel augmentací její proměna neskončila. Závodění v bikiny fitness obnáší mimo jiné i několik týdnů před soutěží přísnou dietu s cílem dostat se na co nejmenší procento tělesného tuku. Což je pro ženu absolutní zrůdnost a může to mít už i zdravotní následky, pokud se tak děje dlouhodobě a opakovaně (což se obvykle děje). Namátkou jmenuji ztrátu menstruace, padání vlasů, zažívací potíže, záchvatovité přejídání, které samozřejmě může vyústit až v poruchy příjmu potravy a nezanedbatelné jsou i další psychické problémy. Hrůza! To snad přece nemůže nikomu stát za to.
Štěpánka dále nosí speciální stahovací korzety pro dosažení co nejužšího pasu... a k tomu ta umělá, obří prsa... Plus samosebou svaly, které už také začínají dosahovat úrovně, jevící se mi na ženách jako nehezká. Navíc v důsledku všeho vylezou šlachy, žíly, vrásky (ano, i na dvacetileté holce) a obličej dostane vyžilý, pohublý a u mé žákyně i dost smutný výraz. Sice tvrdí, že se cítí šťastná... ale nevypadá tak.
A jak je vidět, zdaleka nekončí. Na poslední fotce na Instagramu ji můžeme spatřit s evidentně zvětšenými rty. A já si najednou říkám, kam se poděly její výrazné, typické rysy? Začíná mi nebezpečně připomínat zástupy podobně upravených slečen. Pokud se budeme bavit jen o estetice, prsa se dají udělat i hezky, ale přifouknuté rty jsou absolutní zlo - neviděla jsem snad žádnou, která by s nimi vypadala lépe než předtím. Plus zmíněný bonus - všechny takto poznamenané dámy se začínají navzájem podobat jedna druhé, kterážto podobnost se přímo úměrně zvyšuje s počtem provedených úprav.
Jistě, je to Štěpánky život a může si dělat, co chce. Ale je mi smutno, když sleduju, jak se z mladé, krásné, zdravé holky plné života stává taková s prominutím kreatura toužící po "dokonalosti" a přitom nechápe, že dokonalá už byla. Svojí jedinečností, přirozeností a charakteristickými rysy - prostě tím, že vypadala jako originál. A ne, že by teď nebyla hezká, jistěže je pořád pěkná, ale celý tenhle kolotoč je pořádně děsivý. Plastické operace a další estetické úpravy se stávají pomalu normou a navíc v čím dál mladším věku. Je ti pětadvacet a nestaráš se o svoji pleť? Včera už bylo pozdě! První vrásky se totiž začínají tvořit už v tomhle období a například botulotoxin je nejlepší aplikovat ještě PŘED vytvořením prvních varhánků.
No fuj, dej mi pokoj, kam jsme se to sakra dostali? Ale to už bude spíš na samostatný článek věnovaný přímo estetickým zákrokům. Zatím mi nezbývá než doufat, že se Štěpánka na bikiny brzo vykašle, protože zjistí, že jí to za to nestojí.
