Já myslela...

Já myslela, že už žádné básničky psát nebudu... No, holt to člověku občas zase ulítne. A takhle to dopadá:

Já myslela

že všechno znáš a všechno víš

že ani bát se neumíš...

jsi svým pánem a tím spíš

ovládáš ty, co přijdou blíž. 

Já myslela

že nic tě nepřekvapí

žádný ženský ani chlapi

natož ta s kosou v černé kápi

když jiné slzy strachu skrápí.

Já myslela

že zakázat si vzrušení

milování, touhy, nic není

pro tebe, pána Vědění

- a že se to nezmění. 

Já myslela 

že odhalíš každou lež

a slabým vždycky pomůžeš

Dělej jen to, co sám chceš

život je krátký, tak se těš!

Já myslela

že ty, nejmoudřejší rádce,

pomiluješ ženu jak v pohádce

když se ti jen trochu zachce

hm... dá ti to jen málo práce

zbořit celý její svět

a ostatní? budou jí to závidět

ódy na tebe neustále pět

- zhloupne každá co nevidět.

Já myslela...

a v tom je ta potíž

myslet znamená totiž

velký hovno vědět

neptat se a odpovědět...

navíc žena vůbec myslet nemá

- vždyť je to věc samozřejmá!