Čistě prozaicky

Jako vždycky. Jednoho podnapilého večera na balkoně.... krvavý měsíc, kapka koňaku, únava a letní vzduch... Tož pro verše ten správný duch...

Jsi mladý, jsi pevný...

jsi můj

a vůbec mi nepatříš

jsi krásný, jsi hebký

chci tě

stůj co stůj

jsi čistý a tím spíš 

jsem tu pro tebe - pamatuj

že někoho strašíš ve snu

trápíš, mučíš

však nehlesnu

vím, že ta tvá vůně

mi dovolí jen čumět

a tobě nerozumět

mému jazyku

pro nic... snad mnoho povyku.

Buď jak buď

nemáš rád ryby

Bůh jen suď

toho, kdo jen čumí

a ničemu nerozumí.

Autor: Alena Šnajdrová | středa 30.5.2018 23:14 | karma článku: 8,04 | přečteno: 287x