Zelení demagogové ohrožují energetickou bezpečnost Česka

Dvěma českým uhelným elektrárnám Chvaletice (820 MW) a Počerady (1000 MW), jež stabilně  vyrábějí 10 % roční čisté spotřeby elektřiny v ČR, akutně hrozí uzavření kvůli úspěšným žalobám nátlakových zelených neziskových organizací. 

Hnědouhelná elektrárna Chvaletice ze skupiny Sev.en podle březnového rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě má zrušenou emisní výjimku, kterou v roce 2021 na šest let Chvaletice a Počerady dostaly od Ministerstva životního prostředí ČR. Ministerstvo podalo kasační stížnost, ale ta nemá odkladný účinek. Výjimka umožnila vypouštět nadlimitní množství oxidů dusíků a rtuti. Totéž se týká i elektrárny Počerady, ale v jejím případě soud o žalobách Hnutí Duha, Greenpeace ČR a Zelená pro Pardubicko ještě nerozhodl.    

Z ohrožení energetické bezpečnosti ČR v případě nuceného zastavení výroby z obou bloků se snaží vybruslit Krajský úřad Pardubického kraje. Při již zahájeném řízení musí změnit integrované povolení pro elektrárnu tak, aby obsahovalo zákonné limity platné bez udělené výjimky v souladu s nejlepšími aplikovanými technologiemi pro odstraňování emisí, jež existují (BAT). Podle zástupce elektrárny Chvaletice je zásadním problémem rtuť, pro jejíž eliminaci dosud ani vědci nenašli teoretický způsob řešení. Úkol zachytit marginální množství rtuti v emisích výstižně přirovnal ke snaze chytit několik desítek pingpongových míčků v prostoru odpovídající obří 02 Aréně v Praze.   

Elektrárnu Chvaletice koupil v roce 2013 podnikatel Pavel Tykač od skupiny ČEZ za 4,12 miliardy Kč a do její ekologizace už skupina Sev.en investoval miliardy korun. Hrozba zavření elektráren Chvaletice a také Počerady přichází v době, kdy vláda České republiky na pozadí Putinovy agresívní války proti Ukrajině řeší raketově vzrostlé ceny elektřiny a plynu (jež se zásadně podílejí na dvouciferné inflaci) a snaží se společně s dalšími státu Evropské unie odstřihnout od energetické závislosti na Rusku. Proto se spekuluje o možnosti udělení další výjimky do srpna příštího roku. Pokud by obě elektrárny měly být odstaveny, znamenalo by to spolehnout se zase zejména na drahý ruský zemní plyn.

Svého žalobního „úspěchu“ se v dnešní komplikované bezpečnostní a energetické situaci zřejmě zalekly i zmíněné zelené neziskovky. Dle výroku zástupce Hnutí Duha Jiřího Koželuha platí, že „…pokud se prokáže nutnost dočasného provozu elektrárny kvůli výpadku ruského plynu, tak má ministerstvo možnost udělit kratší výjimku v souladu s rozsudkem soudu“.

Jaká je faktická situace? Uhelné elektrárny a teplárny po mnoha vlnách ekologizací již objektivně nepředstavují závažný problém pro české ovzduší, protože dle oficiálních analýz jsou největšími zdroji znečištění lokální topeniště a doprava. Letos v lednu Ministerstvo životního prostředí ČR oznámilo, že loni bylo ovzduší republiky nejčistší za uplynulých 10 let, přestože loni kvůli drahému plynu vzrostla výroba elektřiny a tepla z uhlí na maximum. Nové emisní limity byly schváleny v roce 2017, tedy uprostřed investičního cyklu naposledy realizovaných ekologických projektů, takže v tomto cyklu nemohla většina zdrojů na zpřísnění limitů zareagovat (platnost původní směrnice od roku 2020, platnost BREF/BAT od roku 2021).

Všechny uhelné zdroje žádající o výjimku realizovaly investice za desítky miliard korun a dosáhly snížení emisí o několik desítek procent, což je největší úspěch ekologizace od 90. let. Provozovatelé k žádosti o výjimku přiložili také rozptylové studie, které prostřednictvím schválené metodiky dokládají, že oproti stavu s výjimkou a bez výjimky je skutečný rozdíl z hlediska imisní zátěže neměřitelný. Institut výjimek těchto emisních zdrojů byl přijat proto, aby nebyla zastavena výroba se všemi ekonomickými dopady, ale aby se ustavil realistický časový plán pro další ekologizační program.

V době, kdy celá Evropská unie usiluje o snížení závislosti na ruském zemním plynu (ČR závisí z 98 %!), tak nabývají na zásadním strategickém význam bezpečné národní energetické zdroje. Vrcholní politici se opakovaně v posledních dnech vyjádřili, že domácí zdroje uhlí budou i v dalších letech nenahraditelné. To platí o situaci také v regionech, kdy například vedení Pardubického kraje počítá s provozem Elektrárny Chvaletice a Elektrárny Opatovice minimálně do roku 2043, což je také důležité nejen pro východní, ale i střední část České republiky.

Ze současné kauzy vyvolané zelenými aktivisty je patrný jejich hlavní záměr: nadále bojovat proti stabilním „špinavým“ energetickým zdrojům, aby bylo naprosto nezbytné podpořit dotace do výstavby tzv. obnovitelných zdrojů (OZE), v českých podmínkách hlavně solárních elektráren (FVE) a minoritně do větrných zdrojů. Zelení aktivisté jsou přímo pupeční šňůrou spjati s dotačními lobbisty, kteří horují pro „láci a výhodnost“ OZE (viz také autorův předchozí blog). Je přitom příznačné, že za posledních 11 let, kdy dotační zdroje „vyschly“, nebyla postavena ve slunci ani větru žádná větší instalace. Potvrzuje se tak, že nikoli údajně bezemisní výroba elektřiny (kdy každý OZE musí být zálohován), ale získání samotných dotací je základním cílem podnikavců s umně šířeným enviromentálním strachem mezi obyvateli vyspělých zemí včetně Česka.

Zejména na nové solární elektrárny jsou teď zase pod tvrdým lobbistickým tlakem vymáhány desítky miliard korun nových dotací. Má vzniknout nejméně trojnásobně větší kapacita FVE než dosud, což bude znamenat, že kvůli nadvýrobě a poklesu cen elektřiny hlavně v létě se tyto zdroje budou navzájem kanibalizovat a neuživí se. Vznikne tak politický tlak na to, aby vedle současných investičních dotací postupně získaly opět i provozní dotace. Připomeňme, že při největším tunelu na veřejné finance v období po Listopadu 1989 vznikla do prosince 2010 solární kapacita 2,2 GW, která do roku 2030 odčerpá z peněz daňových poplatníků do kapes solárních baronů přes 800 miliard korun. Tato velmi drahá solární kapacita s omezenou životností kolem 20 let se podílí na celkové roční výrobě elektřiny v ČR z 2,75 %. Ovšem jen tehdy, když svítí slunce. To je pro nejprůmyslovější zemi EU hodně špatná vyhlídka.