Vláda ČR plánuje už potřetí zvýšit schodek státního rozpočtu, tentokrát na 500 mld. Kč. Toto číslo nemusí být ještě konečné, záleží především na vývoji globální ekonomiky a ekonomiky EU.
Kdo peníze půjčí a kdo dluhy zaplatí. Podle ministerstva financí k dubnu 2020 jsou držitelé dluhu: banky 29%, penzijní fondy 16%, 34% nerezidenti, domácnosti vlastní 1% dluhopisů a 7% jsou zahraniční emise (v jiných měnách). České republika má většinu svého dluhu emitovanou v českých korunách. Výnosnost 10 letých státních dluhopisů se pohybuje okolo 1% pa. Státní dluh k HDP je 30 %, průměrné zadlužení zemí v EU je 80%. Při výši inflace 3% pa, to vypadá výhodně pro českou republiku půjčovat si i nadále.
Banky jsou ochotny české vládě levně půjčovat především k neexistující alternativně, jak uložit přebytečné české koruny. Repo sazba ČNB (tedy úrok, který vyplácí centrální banka komerčním bankám pokud si u ní uloží peníze) je 0,25%, což dělá ze státních dluhopisů ještě výhodnější aktivum. Komerční banky a penzijní fondy mají nařízeno držet část svého kapitálu v bezpečných aktivech, tedy především ve státních dluhopisech, což ještě zvyšuje poptávku po nich.
Od repo sazby se odvíjejí úroky v ekonomice (nízké úroky hypoték, žádné úroky na běžných účtech). Spotřebitelé jsou trestáni za držení peněz tzv. inflační daní (úroky na běžném účtu mínus inflace). To vede ke snižování důvěry v české koruny jako uchovatele hodnoty. Spotřebitelé hledají jiná (rizikovější) aktiva, jak zhodnotit nebo alespoň neztratit na hodnotě svých úspor. Z velké části jsou to nemovitosti, které kompenzují funkci uchovatele hodnoty. Levné hypotéky (nízká hodnota repo sazby) a relativní bezpečnost investice zvyšuje poptávka a tím i cenu nemovitostí.
Vláda spolu s centrální bankou jsou schopny vytvořit podmínky, kde investoři budou poptávat státní dluhopisy emitované v domácí měně. Tento dluh však zaplatí všechny entity vlastnící měnu jejím znehodnocením a budoucí generace doplatí na zchudnutí české republiky v porovnání se zahraničím. S rostoucím dluhem klesá i nezávislost vlády, naopak roste její závislost na věřitelích.
Vzhledem k neochotě státu zvýšit ekonomickou aktivitu snížením byrokracie, daní a počtu stáních úředníků. Se vlády snaží zvýšit hospodářský růst dotacemi, zvyšováním mezd ve státním sektoru a počtu státních zaměstnanců. Můžeme očekávat další růst dluhu, což povede k vyšší inflaci a tedy znehodnocení měny, růstu cen nemovitostí a ekonomické neefektivnosti. Je však třeba si připomenout, že problémy s dluhy má většina západních zemí a tento problém je daleko globálnější.
Zdroje:
https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/rizeni-statniho-dluhu/dluhova-statistika/podle-typu-drzitele/2020/statni-dluhopisy-podle-typu-drzitele-za-38586
https://www.kurzy.cz/makroekonomika/inflace/
https://www.kurzy.cz/cnb/ekonomika/vynos-dluhopisu-10r-cr/
