Přesuneme se na call centrum /čti kól/ našeho prvního mobilního operátora, jenž v současné době patří tomu pánovi, kterého vlastně nikdy nikdo neviděl. A na tomto call centru pracovala jedna všemi chválená operátorka.
Přeloženo do češtiny – na lince 800 123 456 zvedala telefon jedna paní, která vynikala ve všech žebříčcích hodnocení. Hlavně velmi dobře prodávala služby zákazníkům a díky jejich velkému objemu si přišla na neméně velké provize. Začala se velmi dobře oblékat, chodit ke drahému kadeřníkovi, přibyl nový vůz a na každém (opravdu každém) prstě se objevily dva zlaté prsteny. Někdy – a to opravdu nikdo z kolegů nechápal – přijela do práce i trolejbusem…
Říkejme jí třeba Ivana VV.
Ivana byla opravdu dobrá. Objednávek měla mnohem více než ostatní, ve statistikách každý měsíc výrazně převyšovala své kolegy. Však také podle toho probíhaly týmové porady: Podívejte, co Ivana. Zaberte jako Ivana. Učte se od Ivany. Ivana je zase nejlepší. Ivano, řekni jim, jak to děláš…
Ivana se zatím potutelně usmívala a ulomila si růžek z čokolády za stosedmdesát korun.
Podobně se usmíval její vedoucí. Však i jemu se provize Ivany VV dost výrazně projevily na výplatě.
Ke spokojenosti všech to takto běželo týdny, měsíce, roky.
Když najednou Ivana nepřišla do práce.
A druhý den taky ne.
Nepřišla už nikdy.
Ivana VV měla totiž skvělý systém, jak opticky navýšit počet hodnocených objednávek.
Občas se stalo, že se objednávka z nějakého prapodivného důvodu „vystornovala“. Prostě se objevila jako kdyby ji nikdo nezadal a nebo zadal a následně hned zrušil. V tom případě vám napsal nadřízený, že objednávka „spadla“ a že si ji má dotyčný do počítače zadat znovu. /Pěkný opruz pro většinu, jen pro Ivanu ne. Hned zjistíme proč./
Protože se jednalo o chybu softwaru či čeho, objednávka se už samozřejmě znovu nezapočítala do provizí ani do jiných statistik.
No jo, ale přišlo se na to, že když opakovanou objednávku zadá jiný zaměstnanec, tak se mu POČÍTÁ.
A Ivana toto začala dělat ve velkém. Našla si okruh kamarádů a kamarádek a mezi sebou si takto zrušené objednávky pilně předávali.
To by ale nebyla Ivana, kdyby to ještě nevylepšila…
Blízko jejího pracoviště se lopotili další kolegové, kteří vzhledem k jinému systému práce měli zhruba třetinové provize za ty samé prodané služby (internet, televize, mobily, prostě cokoliv).
No a stačilo, když kolega z tohoto chudého království vzal svoji objednávku a místo aby ji zadal do programu na objednávky sám, zanesl ji Ivaně. Ivana ji zadala do počítače a na místě dotyčnému chudému příbuznému vyplatila v hotovosti dvojnásobnou provizi než jakou by dostal v hrubém na výplatě někdy za dva měsíce.
Spokojeny byly obě strany.
A tak Ivana excelovala ve všech směrech.
Pak přišla vnitřní kontrola.
Pak proběhl soud.
Byla vyčíslena škoda.
Ivana přišla o prsteny, o vůz, o dům.
Exekutor si odvezl prsteny i vůz, dům změnil majitele.
Ivana byla ráda, že nešla „do tepláků“.
A v čem tví zmíněné mafiánské praktiky?
Že její nadřízený, který o všem věděl a který ji v tom podporoval, zůstal ve firmě. Dál si spokojeně pobíral téměř padesátitisícový plat. Jako u pravé mafie – boss je v klídku a lidi pod ním všechno odnesou.
To dnes ví i Ivana.
