Jak mě Úřad práce o práci úspěšně připravil

Stalo se to mému dobrému známému, pro větší srozumitelnost ale celou záležitost popíšu tak, jako kdyby se přihodila přímo mně. Zpětně si uvědomuji, jaká to pro něj musela být naprosto absurdní situace.

Asi tak rok zpátky se mi stalo, že firma v rámci zeštíhlování přišla i na moje jméno a ocitnul jsem se tak mezi dalšími uchazeči na úřadu práce. Podobná situace se mi už před několika lety přihodila, takže bylo vcelku jasné, co se bude dít. Spousta nepříjemného papírování, povinné návštěvy na úřadě a tak podobně. Také jsem pochopil, že v silách úřadu není, aby mi našli odpovídající práci. 

 "Rozhodil jsem sítě", jak se říká, zapojil známé i specializované agentury, strávil jsem spoustu hodin na internetu. Náš kraj je na tom v podstatě nejhůře v republice, takže jsem ani neočekával, že novou práci najdu nějak extra rychle.

O to větší radost jsem měl, když mi zazvonil telefon a na druhé straně se ozvala personální agentura R... Že prý volají na základě mé dlouhodobé evidence na Úřadu práce a že pro mě mají zaměstnání, které dobře odpovídá mé předešlé praxi a že se mám hned druhý den dostavit na výběrové řízení. První kolo proběhlo v agentuře, druhé kolo se pak už konalo přímo v sídle firmy. Pracoviště vonělo novotou, moderní vybavení a káva zdarma představovaly velmi příjemný bonus.

Celý jeden měsíc mělo trvat zaškolení, pak měl následovat plný měsíční úvazek za vcelku příjemnou mzdu. První čtyři týdny jsme pracovali na základě Dohody o provedení práce. Dnes už obvyklá praktika více (především zahraničních) firem. Přijatý člověk tak stále využívá výhody dané Úřadem práce, který za něj odvádí sociální a zdravotní pojištění. A tahle firma tak odstraní riziko spojené s tím, že by daný uchazeč školení nějakým způsobem nezvládnul.

V podstatě všichni přijatí tyto podmínky akceptovali. Ostatně - práce je tu vzácná, člověk musí být vděčný i za dočasně a jednostranně nevýhodné podmínky.

S velkou radostí jsem se osmý den po nástupu dostavil na Úřad práce, v řádném termínu, abych oznámil, že se mi podařilo sehnat zaměstnání a že mě mohou vyřadit z evidence. Do práce jsem se vysloveně těšil, být sám doma představuje neskutečnou nudu, o finanční situaci ani nemluvě.

O to víc mě dostalo, co se dělo následně: pracovnice Úřadu práce mi stroze oznámila, že pro mě má od prvního veřejné práce. Ty jsou nasmlouvané a povinné. Vůbec ji nezajímalo, že už práci mám, sice zatím jen na dohodu, ale že následující řádná smlouva je v podstatě jistá. Ukázala mi i dokument, kde jsem podepsal, že si mohu najít brigádu, ale ta NESMÍ KOLIDOVAT s aktivitami nařízenými úřadem.

Samozřejmě bylo neschůdné, abych se účastnil školení a zároveň někam docházel na práci v délce 20 hodin týdně. Školení mělo být hodně náročné a intenzivní, chybět tolik hodin - to se prostě nedalo dohnat.

Ve firmě se na mě chvíli soucitně dívali a pak mi sdělili, že takhle to opravdu nejde a že se se mnou musí rozloučit.

Plný rozporuplných pocitů jsem se prvního dostavil na "drábkovy nucené práce" a konalo se překvapení číslo dvě. Vůbec mě tam nečekali a ani nechtěli. Údajně žádali Úřad práce o dva pracovníky, ale mezitím už tři "nevolníky" přijali a další určitě ale určitě nepotřebují.

Tak zase spím do půl jedenácté a hlídám si začátek odpoledního seriálu Můj přítel Monk. A pravidelně docházím na úřad, aby mi náhodou nestopli dávky a nebo aby mě dokonce "sankčně nevyřadili". A úředníci? Ti nejspíš dávají pozor, abych si náhodou nějakou tu práci nenašel...

A na co se těším ze všeho nejvíc? Až mi přidělí tu slavnou eSS kartu.