Nový trestní zákon, který nabyl účinnosti 1.1.2010 a zcela nahradil dosavadní více než čtyřicet let starý „totalitní“ trestní zákon takové ambice rozhodně má. A že jste žádnou změnu nebo přelom zatím nezaregistrovali? Omyl!
Určitě jste začátkem roku slyšeli nebo viděli v mediích zprávy o propouštění některých odsouzených z výkonu trestu odnětí svobody. Nešlo však o hromadnou amnestii, ale o propouštění těch osob, které byly odsouzeny za činy, které podle nového trestního zákoníku již nejsou trestné nebo u nichž došlo ke zkrácení výměry trestu. Kupříkladu trestným činem již není řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, ale pouze přestupkem.
Nový trestní zákon, zveřejněný ve Sbírce zákonů pod číslem 40/2009 Sb., je jeden z nejvýznamnějších úspěchů trestní legislativy posledních let a zásadním způsobem mění a modernizuje české trestní právo. Alespoň takhle je těmi, kteří se na něm podíleli, představován. Je jistě ale bez debat, že zavádí spoustu více či méně významných novinek, které můžou být pro nejednoho z nás zajímavé, či je jen dobré o nich vědět. Tento článek se Vás pokusí seznámit s nejvýznamnějšími nebo nejzajímavějšími novinkami.
Nové trestné činy
Jistě jste v posledních letech zaznamenali nové nežádoucí jevy, které jsou následkem moderní společnosti a vůbec vývoje společenských vztahů. Jmenovat můžu například klonování lidských buněk nebo „nabourávání se“ do počítačových systémů. Nový trestní zákoník reaguje právě na tento vývoj a zavádí mnoho nových skutkových podstat trestných činů. Soudci, státní zástupci a policisté se tedy nyní budou muset zabývat i skutky, které dosud nebyly trestnými činy.
Především pro slabé pohlaví je jistě pozitivní výslovné zakotvení trestnosti a trestního postihu pronásledování jinou osobou. Jde o tzv. stalking. Možná jste sami byli svědky nebo přímými aktéry pronásledování nebo obtěžování bývalé lásky opuštěným partnerem/partnerkou častým zasíláním SMS či e-mailů, telefonováním nebo jinou formou pronásledování. Takové jednání bylo podle dosavadní platné úpravy jen velmi těžko nebo vůbec postižitelné. Nyní však taková osoba může jít až na tři roky do vězení. A že byl tento trestný čin potřeba, dokazuje to, že policie již od začátku roku šetří první takové případy. Bohužel vyšetřování zatím narážela na zásadní nejasnost, jak dlouho musí být oběť pronásledována, aby se mohlo jednat o tento trestný čin. Jednoznačné je to, že pronásledování musí být intenzivní a hlavně dlouhodobé. Nakonec se ministerstva vnitra a spravedlnosti dohodla, že stalking musí trvat minimálně měsíc, resp. čtyři až šest týdnů.
Další pozitivní zprávou je odlišení zabití a vraždy. Nová skutková podstata trestného činu zabití dopadá na případy sice úmyslného usmrcení, ale v důsledku silného rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku pachatele anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Lze si třeba představit situaci, kdy manželka po dlouhém týrání nebo jiných projevech domácího násilí zabije v silném rozrušení svého manžela. Dosud bylo takové jednání považováno za vraždu, nyní již půjde o zabití, na které se vztahuje mírnější trestní sazba.
Přísnější postihy především za nejzávažnější trestné činy
Nová filosofie v trestání pachatelů se projevila ve zpřísnění trestů za nejzávažnější trestné činy proti životu a zdraví. Jde opět o reakci na nové negativní jevy ve společnosti, zvyšující se brutalitu a organizovaný zločin. Trestní zákon proto zvyšuje horní hranici sazby trestu odnětí svobody o tři až pět let, zvyšuje i hranici trestní sazby výjimečného trestu z 25 let na třicet let a zavádí výrazně přísnější postih recidivy.
Zajímavou kapitolou je neplacení alimentů (výživného) neboli zanedbání povinné výživy. I zde dochází ke zvýšení horní hranice trestní sazby a navíc se jde ještě dál. V předcházejících letech bylo v České republice za neplacení alimentů odsouzeno přes šest tisíc lidí ročně a často se u soudů dodržovala praxe ukládání pouze podmíněného trestu maximálně na dobu 1 roku. V novém trestním zákoníku se nyní projevuje snaha tento stav změnit a nastavit konkrétnější podmínky pro ukládání tohoto trestu tím, že jasně stanovuje, že zanedbání povinné výživy se dopustí ten, kdo alimenty neplatí minimálně čtyři měsíce. Kdo má s touto záležitostí určité zkušenosti jistě ví, že takové vymezení v zákoně dosud chybělo a vycházelo se zpravidla (ne však povinně) ze soudní judikatury, která mluvila nejméně o šesti měsících. Jen pro zajímavost, letos se rozběhla diskuze na téma sjednocení výše výživného ukládaného rodičům-neplatičům. Ministerstvo spravedlnosti připravilo něco jako doporučující tabulku se stanovením poměrných částí platu určených na výživné dítěte, čímž chce jednak zajistit sjednocení aplikační praxe v oblasti výživného pro děti a dále dát rodičům určité vodítko, jak velkou částku od druhého rodiče požadovat a naopak kolik je adekvátní částka, kterou by měli platit.
Nový zákoník se také více zabývá drogovou kriminalitou. Zákon rozlišuje tresty za držení měkkých a tvrdých drog. Vláda navíc začátkem prosince jasně stanovila, jaké množství drog může mít člověk u sebe, aniž by mu hrozilo vězení. Před soud například nepůjde ten, kdo bude přistižen s pěti rostlinami konopí nebo 40 houbičkami s halucinogenními účinky. Neznamená to však, že by bylo držení malého množství drog zcela beztrestné. Drobnější delikty budou považovány za přestupek, za který je stanovena pokuta od správního úřadu.
Nové alternativní tresty
Na jednu stranu došlo ke zpřísnění trestů za nejzávažnější trestné činy, na druhou stranu se posiluje úloha alternativních trestů. Ptáte se, co jsou to alternativní tresty? Odpověď je velice jednoduchá. Jsou to v podstatě tresty, které nejsou spojeny s bezprostředním odnětím svobody. Jistě si vybavíte obecně prospěšné práce nebo peněžitý trest. A nyní se vedle stávajících alternativních trestů objevují dosud neznámé tresty: trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.
Zastavím se blíže u trestu domácího vězení. Tento trest se inspiruje praxí v mnoha sousedních státech a slibuje se od něho úleva přeplněným věznicím a úspora nákladů na výkon trestu. V neposlední řadě by měla být přínosem skutečnost, že odsouzený nebude odtržen ze svého rodinného a pracovního prostřední. Trest spočívá v tom, že odsouzený musí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od osmi hodin večer do pěti hodin ráno zůstat doma. Tedy z domu ani na krok, s výjimkou například poskytnutí zdravotní péče apod. Jako první tento trest uložil Okresní soud v Českém Krumlově šestačtyřicetiletému muži z Loučovic na Českokrumlovsku. Dodržování tohoto trestu je v první fázi kontrolováno úředníky Probační a mediační služby, v další fázi, po zajištění dostatku financí, bude kontrolováno prostřednictvím tzv. elektronického náramku. Ministerstvo spravedlnosti již vyhlásilo otevřené zadávací řízení na provozovatele elektronického monitoringu odsouzených. Systém by měl fungovat tak, že odsouzený bude mít na ruce nebo noze elektronický náramek a jeho pohyb bude kontrolovaný pomocí navigace GPS. Z kriminálních seriálů si můžete docela dobře udělat představu, jak takový elektronický náramek vypadá a funguje. A pokud vás zajímá, co se stane v případě, že odsouzený poruší podmínky domácího vězení, pak vězte, že ho soud pošle rovnou do vězení.
Další nově zavedený trest reaguje na zvyšující se vandalství a chuligánství na sportovních stadionech a jiných společenských akcích. Nový trestní zákon nyní umožňuje uložit pachateli trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce až na 10 let v případě, kdy se dopustil úmyslného trestného činu v souvislosti s návštěvou takovéto akce. Takže například fanouškovi, který na stadionu spáchá nějakou výtržnost, bude smět soudce zakázat na určitou dobu vstup na sportovní akce, a dokonce mu uložit i povinnost hlásit se v době zápasu v určeném útvaru Policie České republiky.
Trestní odpovědnost zůstává od 15 let
V souvislosti se snížením věkové hranice trestní odpovědnosti se mezi odbornou i laickou veřejností vedlo mnoho diskusí. Šlo asi o jeden z nejdiskutovanějších návrhů po celou dobu projednávání nového trestního zákoníku. Cílem snížení věkové hranice bylo umožnit účinnější postih dětských zločinců. Proti snižování věkové hranice se však vyslovila řada kritiků napadající především uspíšení sexuálního života mládeže. Snad každý z nás si na toto téma udělal svůj názor, v závěru ale byla zachována věková hranice trestní odpovědnosti od patnácti let. Tímto však debaty o této problematice neutichly. Podnětem k tomu byly mimo jiné okolnosti případu, který se stal v roce 2004 v obci Kmetiněvs. Třináctiletý chlapec zde znásilnil a pak zabil svoji spolužačku. Nyní mu skončila ochranná léčba ve výchovném ústavu, kde nyní již bude pouze docházet na ambulantní léčbu. A protože trestný čin spáchal jako nezletilý, nemá nyní ani záznam v trestním rejstříku. A co dál? Občané Kmetiněvsi proto vyzvali širokou veřejnost a všechny ústavní činitele k otevření nové veřejnoprávní diskuse na téma snížení věkové hranice trestní odpovědnosti nezletilých pachatelů závažných trestných činů, předali rovněž písemný podnět ministryni spravedlnosti Daniele Kovářové, která přislíbila podporu zahájení nové a hlubší diskuse.
Zločin, přečin nebo trestný čin?
Co je správně: zločin, přečin, provinění nebo trestný čin? Odpověď překvapivě zní, že vše je správně. Nový trestní zákon zavádí novou kategorizaci trestných činů podle závažnosti na zločiny a přečiny. Přečinem se rozumí všechny nedbalostní trestné činy a další méně závažné úmyslné trestné činy a ostatní trestné činy jsou prostě považovány za zločiny. A aby toho dělení nebylo málo, tak trestný čin spáchaný mladistvým (osoba mezi 15. a 18. rokem věku) se nazývá (nikoliv nově) provinění. Na obhajobu těchto zmatků v pojmech je třeba říct, že jde o snahu nejen pojmově oddělit závažné trestné činy od těch méně závažnějších, ale také rozšířit prostor pro uplatnění různých trestních sankcí a odklonů trestního řízení.
Jak jsem již v úvodu uvedla, nový trestní zákoník působí jako moderní právní norma odpovídající evropským standardům 21. století. Avšak teprve aplikační praxe ukáže, zda tomu tak je i ve skutečnosti. Beze sporu jistě zůstává, že výrazné změny v českém trestním právu byly nutností a odborníci z justiční praxe i široká veřejnost po nich volali již léta. Vždyť původní trestní zákoník byl přijat v roce 1961, a ač byl během své účinnosti celkem 70krát novelizován, zůstal nadále poplatný tehdejší době a státní ideologii.
