Kdo četl fantasy ságu Meč pravdy, jistě již dávno zahlédl šílenost celé imigrační krize. Mám obavu, že poprvé v historii se Evropa pokouší čelit nájezdníkům rozdáváním sociálních dávek.
Ve zmíněné sáze se "nový svět" stává cílem dobyvatelských plánů císaře "starého světa". Jeho dobývání je svým způsobem zvláštní. Dlouho před tím, než dorazí samotná armáda, do nového světa pronikají v podstatě misionáři, kteří tvrdí, že každý je povinen pomáhat těm, kteří si sami pomoct nemohou, že je povinností každého zdravého, práce schopného člověka přispět na dobrou věc vším svým majetkem, protože již prokázal, že má schopnosti majetek získat, tedy si jistě zase pomůže, ale ten, kdo je celý život pořád chudý, neschopný, ten přeci potřebuje, aby mu ti schopnější pomáhali. Knihy Terryho Goodkinda ukazují "starý svět" s veškerou absurditou stavu, kdy se ze solidarity stává povinnost. Světa, v němž dříve ti nejschopnější mohli nabídnout slušný plat dělníkům, kteří uměli vzít za práci. Světa, v němž nakonec firmy krachují, protože "spravedlivé" rozdělování zakázek a "spravedlivé" přidělování pracovních míst prostě nemůže fungovat, pokud nikomu na prosperitě nezáleží a každý si hledí jenom svého.
Chtěla jsem napsat větu, že sociální dávky by měly být přesně adresované jenom potřebným. Ale zjišťuji, že to nevystihuje ten správný smysl. Možná by bylo přesnější napsat, že pokud se najde alespoň 10 lidí, kteří nejsou příbuzní a odsouhlasí, že dotyčný je opravdu potřebný, nemá nikoho, kdo by se o něj postaral, je povinností komunity (vesnice, ulice, čtvrť, město, stát) se o něj postarat. Aby na to komunita měla, musí všichni, co můžou, přispívat do společného fondu. A pak tu musí být někdo, kdo dohlédne na rozdělování těchto prostředků. A jsem tam, kde jsme teď. Čím větší je ta komunita, tím větší je pravděpodobnost, že se budou tyto prostředky zneužívat.
Uvažujme malou ideální společnost, kde by tenhle systém fungoval. Společnost prosperuje, potřební jsou zajištění. Jenže tenhle systém samozřejmě není zaveden všude. A je jedno, jak široká je hranice. Za hranicemi jsou jiná pravidla a potřební nemají takovou podporu, jako v naší ideální společnosti. A co je horší, i ti, kteří jsou schopní se o sebe a rodinu postarat, mají pocit (ať už oprávněný nebo ne), že jsou utlačovaní. Má naše uvažovaná ideální povinnost starat se o uprchlíky, kteří k nim začnou přicházet? Přijde jeden, je pracovitý, učenlivý, rychle se naučí jazyk a zapojí se do komunity a brzy začne "splácet" pomoc, která mu byla poskytnuta v době jeho příchodu. Napíše příbuzným a známým, že tady je svoboda a žije se tu dobře. Za ním přijde 100 dalších. Naše malá ideální společnost je schopná se postarat o 50 lidí, ale 100 už je nad její síly. Co teď? A teď jsou tu dvě možnosti - lidé sami se rozhodnou se uskromnit, všichni začnou odvádět víc do společného fondu a všichni potřební budou dostávat o něco méně, než dřív. Nebo bude totéž nařízeno direktivně. V tom případě začnou lidé reptat a budou se bouřit. Tak jako tak, v krátké době přijde další 1000 lidí, kteří se doslechli, že tady se žije lépe. Jak dlouho si myslíte, že bude všechno fungovat i v případě dobrovolnosti?
Myslíte, že přeháním? Naše vlastní v žádném případě ideální společnost se nedokáže postarat ani o vlastní potřebné, všude existují chudinské čtvrti, žebráci, bezdomovci atd. Ale není tady válka.
Mám dojem, že naši malou republiku obviňují z xenofobie neprávem. Jenom tady nikdo neumí správně pojmenovat problém. Všichni si umíme živě představit sebe sama, nebo někoho blízkého v situaci potřebného a z toho důvodu souhlasíme se sociálními dávkami (mezi sociální dávky počítám i nemocenskou a důchod - nic jiného to není, dokud jsou tyto dávky přerozdělovány přes daně) Ale nikomu se nelíbí představa, že v rámci našeho sociálního systému mají být povinně podporováni tisíce lidí, o kterých nic nevíme, kteří neumí náš jazyk, kteří tady ani být nechtějí a jejichž kultura je od naší velice odlišná.
Ale tady není válka. My nevíme, co to je válka.
Ale proč oni nebojují za svoji vlast? Proč ji nebrání?
Jsem xenofob, když takhle přemýšlím? Jsem sobec, když necítím povinnost pomoct každému, kdo natáhne ruku?
