Žádost NATO rozdělila politickou scénu. Což není neobvyklé zvláště v předvolebním období. Naše politiky dokáže rozdělit téměř vše na čem se dají získat hlasy. Je to však vždy nutné?
Nejsem voják a ani netoužím po tom, aby se na světě válčilo. Bohužel se to tak děje od věku věků a zatím to nevypadá, že bychom se jako lidstvo rozhodli vzájemně respektovat a netoužit po cizím majetku.
Vstoupili jsme do NATO a podle mého názoru je nutné být plnohodnotným členem této aliance. To znamená, když nás požádají o pomoc, tak pokud je to v našich silách, tak je to i naše povinnost.
Dost dobře nerozumím neustálému srovnávání každého konfliktu s Vietnamem. Pokud náš kontingent cvičí místní policisty, chrání místní obyvatele a spojence, léčí místní obyvatele, tak to považuji za pozitivní působení vojenské mise.
Také jsem hrdý na naše vojáky, kteří mají obrovskou reputaci v alianci NATO a jejich kolegové si jich váží. Jednou jsme se rozhodli mít armádu, tak ať je funkční. Ptám se, kde získají naši vojáci zkušenosti? Na cvičišti? Kde získáme tu hrdost, kterou prý náš národ ztratil v roce 1938? Také na cvičišti? Některé věci se nedají nasimulovat, něco se prostě musí odžít. Nejde jen o bojové zkušenosti, ale funkční armáda dobře zasahuje při jakýchkoliv přírodních pohromách a katastrofách.
Prosím parlament, ať zanechá nesmyslných knoflíkových válek a nedělá nám ostudu před celým světem. Minulý rok té ostudy bylo podle mého názoru dost. Jan Lucemburský by z toho nadšený nebyl, on z boje neutíkal, ale je fakt, že to nebyl Čech.
Zda je správné se v Afganistanu angažovat, tak to nám ukáže čas, ale všechno se na hlasy (peníze) přepočítávat nedá.
